VÁLKA a NEUTRALITA – Měli by být křesťané během války neutrální?

war

VÁLKA a NEUTRALITA – Měli by být křesťané během války neutrální?

Svědkové Jehovovi věří, že je křesťanskou povinností být během válečného konfliktu „neutrální.“ Ve všech zemích po celém světě jsou mnozí z nich ve vězení a dokonce kvůli svému odpírání vojenské služby čelí i smrti.

V minulosti organizace Strážná věž dovolovala svědkům Jehovovým, aby šli do války, pokud nebudou nikoho „zabíjet,“ anebo si budou hledat v aktivní vojenské službě neútočné civilní zařazení. Sionská Strážná věž z 1. srpna 1898 prohlásila na straně 231 (angl.

„Povšimni si, že v Písmu není žádný příkaz, který by bránil vojenské službě. Poslušnost při odvodu nám patrně připomíná Pánova slova: ‘Jestliže někdo s autoritou tě nutí ke službě na jednu míli, jdi s ním dvě míle.’ Vládnoucí autorita si smí vynutit odvod, nemůže si však vynutit, abys zabil nepřítele. Nemusíš být dobrým ostrostřelcem. Otázka: V nedávné STRÁŽNÉ VĚŽI jste navrhovali, že pokud budeme odvedeni do armády, nemusíme nikoho zastřelit. Bylo by to správné? Nebyl by to podvod? Odpověď. Ne; patrně je docela správné střílet, ale ne zabíjet. Nezapomeneš snad naši výminku, kde vysvětlujeme naše zábrany svědomí proti válce a hledáme, jak se z ní vyvléknout; pokud to nejde, potom hledáme neútočné pozice, jako jsou zdravotníci, atd.; jsme-li však nuceni ujít jednu míli či několik mil jako vojáci, nemusíme ještě nikoho zabít.“

Mimo to, že Strážná věž povolovala náhradní službu, v roce 1918 povzbuzovala svědky Jehovovy, aby si zakoupili „Liberty Bonds“ (válečné půjčky), které financovaly válečné úsilí Spojených států za 1. světové války:

„Pro křesťana, jenž není ochoten zabíjet, nemusí být z hlediska svědomí snadné, aby si zakoupil vládní půjčky; později uváží, jaké veliké požehnání se mu od této vlády dostává a zjistí, že tento národ má potíže a že je v ohrožení svoboda tohoto národa, a ve svém svědomí pocítí, že může této zemi půjčit nějaké peníze, stejně jako by půjčil příteli v nouzi.“—Strážná věž, 1. června 1918, str. 168 (angl.)

„Někteří členové sboru Brooklyn Tabernacle si již dříve zakoupili Liberty Bonds….Členové našeho sdružení, kteří mají nějaké osobní prostředky, nakupují Liberty Bonds, včetně dělníků Tabernacle, kteří vynakládají 25% ze svých měsíčních příspěvků na nákup válečné půjčky (bond).“—Strážná věž, 15. května 1918, str. 152 (angl.)

I když organizace Strážná věž původně povolovala nějakou podporu vládě v průběhu války, později změnila své stanovisko a bránila svědkům Jehovovým dokonce nastoupit i náhradní civilní službu. Po několik let bylo mnoho svědků Jehovových pro toto stanovisko vězněno a někteří byli dokonce i „popraveni.“

„ ‘…Ale jaké máte výhrady proti náhradní civilní službě?’ Svědkové vysvětlují, že nejsou proti civilní službě jako takové, nýbrž že je to u nich spíše záležitost přísné neutrality. Z toho důvodu by nebyla pro svědka Jehovova přijatelná žádná práce, která je byť jen pouhou náhražkou vojenské služby….Pro křesťana by bylo stejně tak nepřípustné civilní otroctví, které je náhražkou vojenské služby.“—Probuďte se!, 8. prosince 1974, str. 23 (angl.)

„Ať bylo spornou otázkou prolévání krve, vojenská práce v zázemí, náhradní služba nebo zdravení obrazu — třeba národní vlajky — věrní křesťané se drželi toho, že neexistuje střední cesta. V některých případech byli pro tento postoj popraveni.“—Strážná věž, 1. května 1987, str. 16

Postoj Společnosti Strážná věž proti jakékoli náhradní vojenské službě zůstával platný až do roku 1996, kdy z toho Strážná věž učinila záležitost svědomí jednotlivce.

„Může se křesťan, který je zasvěcen Bohu, na takové službě podílet? I v tomto případě se musí Bohu zasvěcený, pokřtěný křesťan sám rozhodnout.“—Strážná věž, 1. května 1996, str. 19

Strážná věž otiskla kladnou odezvu vězněného svědka Jehovova, aby zamezila silnému odporu, který by tato změna postoje mohla vyvolat u svědků Jehovových, již byli vězněni za své odmítání nastoupit náhradní službu místo služby útočné.

„VE STRÁŽNÉ VĚŽI z 1. května 1996 vyšlo důkladné pojednání o křesťanské neutralitě a o tom, jak udržet v rovnováze naše povinnosti k Jehovovi a k ‘césarovi’….Mnoho bratrů vyjádřilo za tyto informace své ocenění. Mezi nimi byl i následující dopis napsaný jedním svědkem z Řecka a adresovaný vedoucímu sboru svědků Jehovových.‘Milí bratři, chci Vám všem vyjádřit svou velikou vděčnost za to, jak dobře o nás duchovně pečujete. Pro svou křesťanskou víru jsem strávil přibližně devět let ve vězení a opravdu oceňuji nádherné myšlenky ze Strážné věže z 1. května 1996…..Jasnější světlo ze Strážné věže z 1. května bylo zde v Řecku dobře přijato, a to zvláště těmi, kdo strávili pro svou víru několik let ve vězení nebo stále ještě vězněni jsou.“—Strážná věž, 1. listopadu 1996, str. 27

Představ si, že strávíš značnou část svého života ve vězení kvůli postoji, o němž organizace později rozhodne, že nebyl správný! Jak si ty roky zbytečného pobytu ve vězení vysvětlíš? A co svědkové Jehovovi, kteří kvůli tomu postoji, co byl nyní změněn, zemřeli? Otisknutím takovýchto kladných vyjádření ve Strážné věži organizace sleduje, aby svědkové Jehovovi nazírali na tyto změny spíše jako na důkaz božského vedení, než jako na lidskou manipulaci. Po prozkoumání postoje Strážné věže ohledně války a neutrality v průběhu dějin, obraťme svou pozornost k Písmu, jímž se Strážná věž pokouší potvrdit oprávněnost svého postoje.

MATOUŠ 26:52: „Ježíš mu řekl: ‘Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.’“1.

JAN 18:36: „Ježíš řekl: ‘Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.’“

Strážná věž tvrdí, že v těchto verších Ježíš naznačoval, že se jeho učedníci „nemají uchylovat ke zbraním tělesného válčení.“2. Musíme však vzít v úvahu kontext, který se odehrává během zatýkání a souzení Ježíše—před jeho výkupní obětí za naše hříchy. Židé očekávali vítězícího Mesiáše, který nastoupí na trůn a zachrání Izrael od římské krutovlády. Protože trpící Mesiáš neodpovídal jejich představám, bylo by přirozené, aby Ježíšovi učedníci bojovali a zachránili Ježíše před smrtí. Avšak Ježíš uvedl situaci na pravou míru příkazem, aby se „nechápali meče“ na jeho obranu. Tudíž Ježíšův první příchod byl za účelem smrti za naše hříchy, a aby tak učinil, ustanovil Království, které „není odtud.“

Janovo evangelium poskytuje popis tohoto incidentu s dodatečnou informací v Ježíšově příkazu: „Ježíš řekl Petrovi: ‘Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?’“3. Díky tomuto vysvětlení lze jasně chápat, že Ježíš zamýšlel toto nařízení výhradně pro čas své smrti, nikoli jako závazný příkaz, aby se všichni věřící v každé době vyhýbali sebeobraně. V Lukáš 22:36 totiž vidíme, že Ježíš dokonce povzbuzuje své následovníky slovy: „Kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.“ Proč by Ježíš povzbuzoval své následovníky ke koupi meče, kdyby jej měli „schovat“ a nikdy nepoužít k sebeobraně? Samozřejmě, že Ježíš nic nenamítá proti sebeobraně; odmítl ji pouze v jediném konkrétním případě, kdy se jednalo o jeho smrt za naše hříchy.

2 KORINŤANŮM 10:3-4: „Ačkoli totiž chodíme v těle, nebojujeme podle těla. Zbraně našeho boje totiž nejsou tělesné, ale jsou v Bohu mocné k boření pevností.“ (Nová Bible kralická)

Ohledně tohoto verše Strážná věž tvrdí: „Pavel zde konstatuje, že se nikdy neuchyloval k tělesným zbraním, jako je podvod, zvučně znějící řeči, nebo k doslovným zbraním, aby chránil sbor před falešným učením.“4. Společnost se nemýlí v tom, že tento verš hovoří o Pavlovu způsobu obrany před duchovním útokem. Ano, tělesné zbraně (jako jsou meče a štíty) nemohou nad duchovními silami zvítězit. „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“5. Protože tento verš pojednává o duchovním boji, nikoli o tělesných bitvách mezi národy, nemá žádnou spojitost s uvedeným tématem—totiž se zapojením křesťana do války.

LUKÁŠ 6:27-28: „Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.“

Strážná věž tvrdí, že Ježíšův příkaz, abychom „milovali své nepřátele,“ zabraňuje křesťanům ve vojenské službě, neboť nikdo nemůže milovat své nepřátele, jestliže se je ve válce pokouší zabít. Opět je tento argument vyvrácen kontextem, protože v následujících verších je uvedeno: „Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, dej mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.“6.

Říkal Ježíš, že si křesťané nemají chránit své osobní věci? Chtěl Ježíš, aby křesťané bez ohledu na okolnosti položili své životy a do jisté míry trpěli špatné zacházení? Máme brát tyto verše jako vzor pro jednání při sporech mezi lidmi ve společnosti? Selský rozum ukazuje na absurditu takového jednání. Kdybychom tak jednali, vybízeli bychom tím k jakékoli zlé vůli a nespravedlnosti mezi lidmi. Žádná civilizace nemůže přežít, nejsou-li lidé hnáni k zodpovědnosti za své činy.

Židé v Ježíšově době lpěli na tom, aby se vykonaná spravedlnost přesně rovnala utrpěné újmě. A proto měli zákon, kde pokud někdo připravil svého bližního o oko, ztratil svoje vlastní oko. Ježíš učinil tato prohlášení s ohledem na tento zákon.7. Z toho je zřejmé, že vzdálen od obhajování křesťanského pacifismu, Ježíš spíše vyzýval své učedníky, aby se více zajímali o život v milosti a slitování, než o osobní pomstu kvůli utrpěné újmě. V žádném případě neměl Ježíš na mysli, aby takto fungovaly vlády jednající s „nepřátelskými“ národy. Zrovna tak slitování nemůže přetrvat tam, kde není spravedlnosti učiněno zadost, obojí musí být v rovnováze, aby se zachoval pořádek ve společnosti a s národy všeobecně.

JAN 13:35:„Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

Strážná věž tvrdí, že „Kristovi následovníci měli činit učedníky z lidí všech národů; ctitelé pravého Boha se tedy časem budou vyskytovat ve všech národech….Kdyby šli praví křesťané z jednoho národa do války proti jinému národu, bojovali by proti spoluvěřícím, proti lidem, kteří se modlí o pomoc k témuž Bohu jako oni.“8. Strážná věž zdůvodňuje, že křesťanská „láska“ k bratru by byla zničena, kdyby křesťanští vojáci bojovali v zemi nepřítele, a tímto veršem přesvědčuje svědky Jehovovy, že je špatné zapojit se do mezinárodního válečného konfliktu.

Věříme, že v každém válečném konfliktu existuje strana, která je v právu, a strana, která v právu není. Písmo to objasňuje, když říká, že vlády „které jsou, jsou zřízeny od Boha“9. Tudíž se máme „podřídit…každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci, ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře.“10. Jak říká Římanům 13:4, vlády jsou „Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.“ Z toho je zřejmé, že Bůh dal potřebu soudní pravomoci těm, kteří mají národní a vládní pravomoc střežit a chránit lidi svěřené jim do péče prosazováním spravedlnosti a tím, že se postaví proti zlu.

Exodus 22:2 říká: „Jestliže je zloděj přistižen při vloupání a je zbit, takže zemře, nebude lpět krev na tom, kdo ho ubil.“ Tak jak uvádí tento verš, jestliže se někdo vloupá do domu otce, nebo do země (aby válčil) a snaží se ukořistit, co mu nepatří, v takových případech je krveprolití odůvodněno. Protože je jasné, že v případě sebeobrany nelpí „vina krve“ na člověku, který zabije vetřelce, zastáváme názor, že totéž platí pro křesťany, kteří přezkoumají jakékoli válčící strany a zapojí se pouze do války obranné. Pokud křesťané upřímně přezkoumají válčící strany předtím, než se do války zapojí, možnosti, že se navzájem pozabíjejí, jelikož budou válčit na obou stranách, se vyeliminují, protože budou bojovat pouze na oprávněné (spravedlivé) válčící straně.

Svatý Tomáš Akvinský zformuloval ve 13. století koncept principů, které nakonec vešly ve známost jako „Teorie spravedlivé války,“ aby pomohl vyhodnotit ponaučení z etnické příslušnosti často se opakující války. Ve svém Teologickém shrnutí Akvinský pojednává nejen o tom, kdy je spravedlivá válka přípustná, ale i o různých činnostech, které jsou během války morálně přijatelné. Po staletí, kdy rozliční filozofové a teologové rozvedli principy „spravedlivé války“ zastávané Akvinským, se vyvinulo sedm níže uvedených předpokladů:

Patřičná autorita: Teorie spravedlivé války spočívá v tom, že vyhlásit válku mohou pouze ti, kteří mají oprávněnou autoritu. Prvotní záměr tohoto principu je předejít neoprávněným povstáním. A tak jednotlivci či skupiny lidí, kteří nemají autoritu schválenou národní vládou (nebo těmi, jež společnost považuje za oprávněné), nemohou vést válku.
Skutečné zranění: Aby byla válka odůvodněná, musí existovat opravdová ztráta, kvůli které se bojuje, aby byli odškodněni ti, co trpí neprávem. Sebeobrana proti ozbrojenému útoku je často považována za oprávněný důvod k válce — ačkoli pouze za účelem nápravy utrpěného zranění.
Přiměřenost: Škoda vzniklá válkou musí být přiměřená nespravedlivému utrpení a nesmí tyto hranice překročit. Tudíž vynaložené násilí musí být menší než to, které zavinil nepřátelský útok, a musí se omezit pouze na to, co je nezbytné k dosažení původního cíle, tj. pouze na napravení nespravedlivého utrpení.
Spravedlivé bojové prostředky: Zbraně použité v boji musí být zaměřené na nepřátelské vojenské složky, jež způsobily újmu, a omezit na minimum ohrožení civilistů. Spravedlivá válka se všemožně snaží vyhnout útoku na nevinné civilisty—jejichž smrt je dovolena pouze tehdy, jsou-li nevyhnutelnými obětmi mezinárodního útoku na vojenský subjekt.
Šance na vítězství: Žádný národ by se neměl zapojit do války, pokud nemá rozumnou šanci na vítězství, aniž by ohrozil život vlastních lidí. Ježíš hájil tento princip, když řekl v Lukáš 14:31-32: „Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je jeho protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.“
Neúspěšná vyjednávání: V Deuteronomium 20:10-12 dává Bůh Izraeli toto přikázání: „Když přitáhneš k městu, abys proti němu bojoval, nabídneš mu mír. Jestliže ti odpoví mírem a otevře ti brány, tu všechen lid, který je v něm, podrobíš nuceným pracím a budou ti sloužit. Jestliže k míru s tebou nesvolí, ale povede s tebou boj, oblehneš je.“ V souladu s tím může být vedena válka až jako poslední východisko—když jsou za rozumnou dobu vyčerpány veškeré mírové možnosti.
Správná motivace: Prvotním účelem války je nastolit mír. Pokud mají být preventivní útoky ospravedlněny, musí být provedeny se záměrem zneškodnit nepřítele, aby nemohl ničit a zabíjet—konečným cílem je nastolení (nebo udržení) míru.

Jan 15:13 říká: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ Tudíž pravá křesťanská láska k bratrovi se pozná během války, když je někdo ochoten položit svůj život, aby ochránil svůj domov a svou zemi před invazí nepřítele. Vskutku činíme dobře, když uvažujeme o napomenutí v Kazatel 3:1, 8: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas… čas boje i čas pokoje.“

IZAJÁŠ 2:2, 4: „I stane se v posledních dnech….On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.“

Strážná věž tvrdí: „Jednotlivci ze všech národů se musí osobně rozhodnout, jakou cestou půjdou. Ti, kteří vzali v úvahu Jehovův soud, dosvědčují, že Jehova je jejich Bohem.“11. V souladu s tím se svědkové Jehovovi neúčastní „světského válčení“ pozemských národů. Hledíc na Ježíše Krista jako na Krále Jehovova nebeského království, jemuž přísahali naprostou věrnost, se svědkové Jehovovi neúčastní pozemských bojů.

Máme-li se zabývat tímto argumentem, musíme si všimnout, že událost, kdy se „pronárody …nebudou již cvičit v boji,“ nenastane, dokud Ježíš Kristus nebude soudit „pronárody“ a neujme se vlády nad zemí. Protože se tak nestane, dokud nepřijde tisíciletá Kristova vláda,12. o níž je prorokováno, nezaujímáme dnes postoj, že bychom se měli vyhýbat válce. Daniel 9:26 prorokuje, že válka je nevyhnutelná, jelikož tvrdí, že „…až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení.“ A kromě toho Ježíš řekl: „Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec.“13. Proto by křesťané měli vzít v úvahu následující rady z Přísloví, které se týkají války:

„Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou….Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství.“
—Přísloví 20:18; 24:6

Svědkové Jehovovi uznávají, že Jehova Bůh vskutku schválil válku izraelskému národu, aby zabral zemi, kterou mu Bůh zaslíbil, ale jak se to týká křesťanského sboru? Existuje nějaký důkaz, že se křesťané v Ježíšově době a v rané církvi účastnili tělesného válčení? Svědkové Jehovovi prohlašují, že nikoli.14. Existují však příklady zbožných lidí, kteří byli vojáky a pro svoji volbu povolání nebyli zavrženi. Mějte na paměti, že v té době tito lidé sloužili pohanské Římské říši. Jestliže je nezavrhl Ježíš a apoštolové v jeho době, proč bychom je měli zavrhovat my?

LUKÁŠ 3:14: „Tázali se ho i vojáci: ‘A co máme dělat my?’ Řekl jim: ‘Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.’“

Jestliže je špatné být „vojákem,“ proč Jan Křtitel nabádal vojáky, aby „se spokojili“ se svým žoldem? Jak by se mohli spokojit se svým žoldem, kdyby nezůstali vojáky?

MATOUŠ 8:5-10, 13: „Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: ‘Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.’ Řekl mu: ‘Já přijdu a uzdravím ho.’ Setník však odpověděl: ‘Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému: „Jdi,“ pak jde; jinému: „Pojď sem,“ pak přijde; a svému otroku „Udělej to,“ pak to udělá.‘ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: ‘Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho…..Potom řekl Ježíš setníkovi: ‘Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň.’ “

SKUTKY 10:1-2, 22: „V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku zvaného Italský. Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu…. Oni odpověděli: ‘Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval….’ “

KAZATEL 3:1, 3, 8: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas….Je čas zabíjet i čas léčit, čas nořit i čas budovat….Je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.“

VÍCE INFORMACÍ VIZ:

Vyžaduje křesťanská láska k bratřím neúčast ve válce?