Otázky pro svedky Jehovovy

MĚL BY BÝT V PÍSMU BŮH OZNAČOVÁN JMÉNEM „JEHOVA“? —14 otázek pro svědky Jehovovy ohledně používání Božího jména v PNS

1. Věříte, že Bible, která překládá Boží jméno jako „HOSPODIN“ nebo „BŮH“ místo „Jehova,“ brání lidem, aby se přiblížili Bohu, protože Ho vykresluje jako „vzdáleného a neosobního“? 

„JAK je ve vaší Bibli přeložen Žalm 83:18? Ve Svatém Písmu — Překladu nového světa tento verš zní následovně: ‘Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.’ …Bezpočet překladů zde však jméno Jehova vynechává a místo něho uvádí tituly jako ‘Pán’ nebo ‘Věčný’. Jak má tedy tento verš správně znít? Má v něm být uveden nějaký titul, nebo jméno Jehova? …. Velká část Bible byla napsána v hebrejštině, a v původním textu se objevuje Boží jedinečné osobní jméno. Napsáno hebrejskými písmeny vypadalo takto יהוה (JHVH). …V původním textu Hebrejských písem se vyskytuje téměř 7 000krát. …Starověká hebrejština se totiž psala bez samohlásek. Proto dnes nikdo nemůže s jistotou říct, jak lidé v biblických dobách hlásky JHVH přesně vyslovovali. …Když překladatelé Bible nahradili Boží jméno různými tituly, dopustili se tím vážné chyby. Přičinili se tak o to, že mnoha lidem Bůh připadá vzdálený a neosobní. Bible však lidi vybízí, aby si k Jehovovi pěstovali ‘důvěrný vztah’. (Žalm 25:14) Vzpomeňte si na nějakého svého důvěrného přítele. Jak blízcí byste si navzájem byli, kdybyste ani nevěděli, jak se vlastně ten druhý jmenuje? A mohou se snad lidé stát opravdu blízkými přáteli Boha, když neznají jeho jméno Jehova?“ —CO BIBLE doopravdy ŘÍKÁ?, 2005, str. 195-196 (WHAT DOES THE BIBLE Really TEACH?, 2005, pp. 195-196)

Čtěte více

PLATÍ NOVÁ SMLOUVA POUZE PRO SKUPINU 144 000 LIDÍ? —15 otázek pro svědky Jehovovy ohledně 144 000 a Velkého zástupu

Ze všech témat diskutovaných se svědky Jehovovými není nic podstatnějšího než totožnost Ježíše Krista a záležitost týkající se spasení a věčného života. Svědkové Jehovovi mají dvě kategorie spasení, podle nichž rozdělují své zastánce do dvou skupin. První skupinu nazývají „malé stádo“ a omezují její počet na 144 000 členů. Druhou skupinu nazývají „velký zástup;“ do této skupiny má přístup zbytek lidské populace. Při zkoumání jejich víry ohledně tohoto dvoutřídního systému spasení se zaměříme na největší slabinu v teologii Strážné věže, protože neexistuje jediný biblický text, jenž by podpořil jejich jedinečný pohled na tuto záležitost.

OTÁZKY PRO SVĚDKY JEHOVOVY OHLEDNĚ DUCHOVNÍ ADOPCE —Zvěstování evangelia spasení

1.  Co musí člověk udělat, aby mohl porozumět Božím věcem?

• 1. Korinťanům 2:14-15: „Ale hmotný člověk nepřijímá věci Božího ducha, neboť jsou pro něj pošetilostí; a nemůže [je] poznat, protože jsou zkoumány duchovně. Duchovní člověk však zkoumá skutečně všechno...“ **

2.  Jak se může podle Římanům 8:9 stát z člověka „hmotného“ člověk „duchovní“?

• Římanům 8:9a: „Vy však nejste v souladu s tělem, ale s duchem, jestliže ve VÁS opravdu přebývá Boží duch.“

3.  Jak v někom může přebývat Boží duch?

• Galaťanům 4:5-6: „…abychom zase my obdrželi přijetí za syny. Protože jste synové, Bůh vyslal ducha svého Syna do našeho srdce, a ten volá: ‚Abba, Otče!‘“

12 otázek pro svědky Jehovovy, které se týkají jejich běžných námitek proti tomuto křesťanskému svátku

vědkové Jehovovi a další náboženské skupiny se často distancují od vánočního období s jeho nástrahami a rituály. Základ pro jejich odmítání tohoto svátku pramení ze zaměření na údajný pohanský původ některých zvyků používaných při slavení Vánoc, zjevný materialismus obklopující tento svátek, nejasné roční období, kdy se Kristus narodil, a spojení s datem 25.prosince, kdy se za starověku slavily pohanské římské Saturnálie a britský Druidský zimní slunovrat. Zatímco tyto obavy nesou prvky legitimity, faktor křesťanského původu mnoha vánočních zvyků bývá často opomíjený tímto osvojeným negativním vánočním názorem. Doufáme, že následující otázky a poskytnuté informace nabídnou vyváženější pohled na tento svátek a pomohou zjistit, zda oslavování Kristova narození v době Vánoc netupí Boha:

1. V Lukáši 2:7-18 Písmo uvádí, jak Bůh oslavil narození svého Syna sesláním andělů a posláním pastýřů, aby uctili Ježíše coby miminko a oznámili jeho narození lidstvu. Jelikož byl Bůh z narození svého Syna nadšený, proč by  mělo být dnes pro křesťany špatné, aby byli nadšení z Ježíšova narození?

ZAVRHUJE BIBLE SLAVENÍ NAROZENIN?

2. Pokud jsou oslavy narozenin špatné jen proto, že Písmo popisuje zlé skutky faraona a Heroda, které byly vykonány při jejich narozeninách (Genesis 40:1-23 a Matouš 14:3-11), proč se Písmo nevyjádří jasně a přímo nezavrhne oslavy narozenin jakožto pohanský zvyk, proč zavrhuje pouze zlé skutky, které dělali tito muži v den svých narozenin?  Pokud jsou narozeniny samy o sobě špatné, proč Bible chválí Joba jako spravedlivého muže (Job 1:1), když dovoloval svým synům a dcerám slavit narozeniny, viz Job 1:4?  Písmo zaznamenává, že Job se znepokojoval pouze skutky, které se mohly v průběhu těchto oslav vyskytnout, a nikoli tím, že by oslavy narozenin byly samy o sobě špatné (Job 1:5). A navíc, pokud by byly tyto oslavy skutečně špatné, proč by na to Satan neukázal, když diskutoval s Bohem o bezúhonnosti Joba a jeho požehnané rodiny, viz Job 1:8-10?

3. Pokud bychom si neměli připomínat narozeniny, protože se při těch faraonových a Herodových děly špatné věci, neměli bychom též argumentovat, že slavení Večeře Páně o Velikonocích je rovněž špatné, neboť je zaznamenáno, že byl Ježíš zrazen a zemřel během těchto velikonočních oslav? Samozřejmě, že by takový závěr byl chybný, když uvážíme, že Ježíš přikázal svým následovníkům, aby si připomínali nabídku vykoupení jeho smrtí dodržováním jeho velikonoční večeře (Matouš 26:2, 17-28 a 1 Korintským 11:23-26).  Neměli bychom proto dojít k závěru, že to nejsou samotné oslavy narozenin, co Písmo zavrhuje, nýbrž špatné skutky, které si při těchto událostech děly?

A CO VÁNOČNÍ ZVYKY A STARODÁVNÉ POHANSKÉ ZVYKLOSTI?

4. Je pravda, že existuje podobnost mezi některými vánočními zvyky a zvyky starodávných pohanů, avšak víte o tom, že většina dnešních svatebních obřadů je doprovázena zvyky, které kdysi vyjadřovaly pohanskou pověrčivost? Nevěsta s družičkami, nevěstin závoj, svatební dort, položení koberce, boty a prstýnky, to všechno pochází z pohanství.  Proč mají křesťané dovoleno používat tyto symboly, když pocházejí ze starověkého falešného náboženství?

„Ačkoli pro Američany znamená zakrytí nevěstiny tváře závojem symbol nevinnosti a čistoty, původně se tento zvyk používal v jiných kulturách jako ochrana před újmou či sexuálním zneužití a byl to jeden z mnoha rituálů přijatých z obav o štěstí, bezpečí a úrodu ženicha a nevěsty… zvednuté židle, červený koberec, zvláštní obuv a další způsoby ochrany byly používány proti potměšilým duchům země. …Běžný západní zvyk, že má nevěsta družičky, se vyvinul z římské tradice, kdy se družičky a mládenci oblékli úplně stejně jako nevěsta a ženich, aby ochránili svatební pár tím, že zmátli zlé duchy.“ —Something Old, Something New—Ethnic Weddings in America, (Philadelphia, PA: The Balch Institute for Ethnic Studies, 1987), str. 8

„Zvyk nasazování snubních prstýnků se datuje až ke starým Římanům. …Nošení snubního prstenu na prostředníku levé ruky je dalším starým zvykem. Lidé si kdysi mysleli, že žíly či nervy vedou z tohoto prstu přímo do srdce.“—The World Book Encyclopedia, vol. 13, 2000, str. 221

„Svatební dort má svůj původ v dávných dobách. …Dřívější římský manželský rituál se nazýval conferreatio podle dortu z pšenice…který pár nejprve nabídl bohům, a potom společně snědl.“ —The Encyclopedia Americana, vol. 28, 1999, str. 565

„Neexistuje nic, co se týká manželství a co by nebylo obestřeno nespočetnými pověrami, z nichž se některé datují až do staré antiky.“ —A Short History of Marriage, od Ethel L. Urlin, (Detroit Singing Tree Press, 1969), str. 201

5. Jestliže si Bůh oškliví používání vánočních zvyků, které by mohly pocházet ze starodávných pohanských rituálů, proč potom náboženství svědků Jehovových tvrdí, že křesťané, kteří praktikují jiné zvyky mající pohanský původ, netupí Boha, pokud tyto zvyky ztratily svůj pohanský význam? Není snad pokrytecké, že svědkové Jehovovi akceptují jiné pohanské zvyky, zatímco odmítají veškeré zvyky vánoční, ačkoli většina těchto vánočních zvyků se starověkým pohanstvím nesouvisí?

„Vyrovnaný názor na lidové zvyklosti… Zvyklosti byly silně ovlivněny náboženstvím. Ve skutečnosti jich mnoho pochází ze starodávných pověr a nebiblických náboženských myšlenek. Například dávání květin truchlícím mělo svůj původ v náboženské pověře. O modré barvě, která se často spojovala s malými chlapci, se navíc myslelo, že zahání démony. Maskara sloužila jako ochrana před uhranutím, kdežto rtěnka se používala k odrazování démonů, aby nevstoupili do úst ženy a neovládali ji. Dokonce takový neškodný zvyk, jako je zakrývání úst při zívání, možná vzniklo z myšlenky, že doširoka otevřenými ústy by mohla uniknout duše. Názor, že tyto zvyklosti jsou spojené s náboženstvím, se však po letech vytratil a dnes již nemají žádný náboženský význam.   … Ale co zvyklosti, které byly dříve spojeny s pochybnými praktikami, avšak dnes jsou považovány především za součást společenské etikety? …Znamená to, že křesťanům je zakázáno zachovávat takové zvyklosti? Žádá se od křesťanů, aby úzkostlivě zkoumali každou společenskou zvyklost a zjišťovali, zda někde či někdy měla nebiblický význam?   … Ačkoli by mohl existovat důvod k prozkoumání původu jednotlivé zvyklosti, v některých případech je důležitější zvážit, co ta zvyklost znamená pro lidi v době, kdy křesťan žije, a v místě, kde žije.“ —Probuďte se!, 8.ledna 2000, str. 26-27 (kurzíva v originále)

„Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh. … Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno. Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme.“ —1 Korintským 8:4, 7-8 1.

„Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu. Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého. …Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu. …Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté. Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!.“  —Římanům 14:1-3, 6b, 14-15

MĚLI BYCHOM SLAVIT UDÁLOSTI, KTERÉ NEJSOU BOHEM PŘIKÁZÁNY?

7. Někteří namítají, že Písmo vyloženě nepřikazuje Kristovým následovníkům každoročně slavit Ježíšovo narození, ale zrovna tak Písmo nepřikazuje každoroční slavení výročí svatby. A přesto svědkové Jehovovi a další, kteří odmítají Vánoce, svá výročí svatby slaví. Proč?

8. Pokud je připomínání událostí, které Písmo nepřikazuje dodržovat, špatné, proč potom Ježíš slavil Chanuku, když byl v chrámě na svátky zasvěcení jeruzalémského chrámu, viz Jan 10:22-23?  Když bylo pro Ježíše přípustné slavit svátek, o němž Bůh nepřikázal, že se bude dodržovat, proč si nemohou stejně tak křesťané připomínat Ježíšovy narozeniny uctíváním Krista během Vánoc?

9. Věděl jste, že v souladu s Kristovým svobodným rozhodnutím slavit židovské svátky, bez ohledu na to, zda jsou Bohem přikázány, Bible dovoluje křesťanům, aby si svobodně zvolili, zda chtějí náboženské svátky dodržovat?
   

   „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu.“—Římanům 14:5-6a

   „Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.“—Koloským 2:16-17

JE 25. PROSINEC POHANSKÝM DATEM?

10. Pokud slavení Ježíšova narození dne 25.prosince uráží Boha, protože to připadá zrovna na den, kdy pohané slavili Saturnálie a zimní slunovrat, proč Ježíš slavil židovský svátek Chanuku, která připadá na 25.kislev, což je podle židovského kalendáře devátý měsíc a odpovídá našemu prosinci? 2. Vzhledem k tomu, že Ježíš slavil židovský svátek Chanuku, který připadá na datum kolem 25.prosince, proč by potom bylo špatné, že křesťané slaví křesťanský svátek, který připadá na toto datum?  Proč svědkové Jehovovi a další, kteří mají silné výhrady proti slavení Vánoc, neslaví místo Vánoc Chanuku, vzhledem k tomu, že ji slavil Ježíš?

11. Svědkové Jehovovi mají časté námitky proti slavení Kristova narození o Vánocích, protože věří, že se narodil spíše na podzim než v zimě, 3. věděl jste však, že svědkové Jehovovi slavili příchod Ježíše o Vánocích, protože narození koncem září či začátkem října by bývalo požadovalo pro Kristovo početí datum vycházející na konec prosince?  Protože lze dojít k závěru, že se Ježíšovo početí událo kolem 25.prosince, proč by potom slavení začátku Ježíšova příchodu v době Vánoc uráželo Boha?
    

    “...nemůžeme si být jisti 27.zářím, ale 1.říjen př.n.l. se zdá být správným datem.  O devět měsíců později se dostaneme do vánoční doby roku 3 př.n.l., k datu, kdy náš Pán odložil slávu, kterou měl u Otce předtím, než byl učiněn svět, a začal se přetvářet do lidské podoby. Jeví se jako pravděpodobné, že to byl původ slavení 25.prosince jako Vánoc. Někteří pisatelé dějin církve dokonce tvrdí, že Vánoce se původně slavily jako datum, kdy Pannu Marii navštívil Gabriel.“ —Čas je blízko, Studie Písem, svazek 2, str. 61

    „Ačkoli Vánoce nejsou skutečným dnem narození našeho Pána, ale spíše dnem jeho lidského početí (Lukáš 1:28), nicméně, protože oslava narození našeho Pána není Bohem stanovená ani zakázaná, ale je pouze projevem úcty k němu, není nezbytně nutné, abychom se hašteřily o nějaké datum. Můžeme se rovněž radovat s civilizovaným světem při slavení velkolepé události v den, kdy jej slaví většina – o ‚Vánocích.‘ “ —Sionská Strážná Věž, 1.prosince 1904, str. 363-365 [Watchtower Reprints, str. 3468]

12. V celém Písmu čteme, jak Bůh proměnil srdce nekřesťanských pohanů, kteří se obrátili ve víře ke Kristu a činili pokání a hledali odpuštění svých hříchů. Jestliže Bůh může proměnit srdce starých pohanů ke křesťanskému uctívání Boha, proč potom zavrhovat rozhodnutí křesťanů a katolíků, kteří se rozhodli proměnit datum 25.prosince na svátek uctívání Krista tím, že vytvořili konkurenci, aby nahradili pohanské Saturnálie a oslavu zimního slunovratu z dávnověku?  Zatímco tyto pohanské oslavy jsou dnešní kultuře velmi vzdálené, nyní se do tohoto svátku vkrádá materialismus.  Proč by bylo špatné následovat příklad dřívějších křesťanů a z tohoto materialistického svátku vytvořit příležitost dotknout se ztraceného a umírajícího světa zprávou o naději v Ježíši Kristu? Proč nezaměřit křesťanské poselství na Boží spasení v Kristu a nezačít následovat vánoční zvyky, které uctívají Krista?

UVAŽOVAL JSTE O KŘESŤANSKÉM PŮVODU TĚCHTO VÁNOČNÍCH ZVYKŮ?

VÁNOČNÍ STROMEČEK:

Existuje mnoho záznamů o používání stálezelených stromů a větví při starých pohanských slavnostech, které se konaly dlouhou dobu předtím, než se začal strojit stálezelený strom v domácnostech jako vánoční zvyk, ale podle pověsti se původ tohoto zvyku datuje do středověku. Přestože někteří považují vánoční stromek za pohanský zvyk jen proto, že byl používán při pohanských obřadech dávno předtím, než se rozšířil jako vánoční zvyk, tyto teorie nejsou vůbec věrohodnější než tvrzení, že pohanské učení o falešném bohu Tammuzovi, který křísil mrtvé, dokazuje, že víra v Ježíšovo vzkříšení má pohanský původ. Očividně tyto podobnosti v tradicích nedokazují pohanský původ vánočních zvyků.

Obdobně někteří mylně poukazují na to, že Bůh v Jeremjáši 10:2-3 odsuzuje řezání dřeva ze stromů a jeho zdobení a že tím zakazuje vánoční stromky. Avšak tento oddíl z Písma je chybně aplikován a Strážná věž připouští, že kontext mluví o zdobení modly a nikoli o vánočním stromku. 4.  Tudíž neexistuje žádné biblické odsouzení o používání stálezelených stromů při slavení Kristova narození.  Uvádíme legendu, která potvrzuje křesťanský původ vánočního stromku:

„O původu vánočního stromku existuje několik legend. Lidé ze Skandinávie dříve uctívali stromy. Když se stali křesťany, učinili ze stálezelených stromků část křesťanských svátků. Jedna pověst vypráví o tom, jak byly první vánoční stromky použity při zázraku anglického misionáře Winfrida (později nazvaného Boniface). Zhruba před 1200 lety, Winfrid cestoval po severním Německu. Jednoho dne objevil skupinu pohanů u dubu blízko Geismaru. Připravovali se obětovat bohu Thorovi malého prince Asulfa. Winfrid tuto oběť zastavil a ten „proklatý dub“ porazil. Když dub dopadl na zem, objevila se mladá jedle. Winfrid těm lidem řekl, že tato jedle je stromem života a že symbolizuje Krista.“ —World Book Encyclopedia, vol. 3, 1968, str. 415

Stejně jako Winfrid (před 1 200 lety) vysvětlil lidem v Německu, jak stálezelený strom symbolizuje věčný život v Kristu, stejně tak dnešní křesťané používají stálezelený vánoční stromek, aby znázornili Kristův věčný dar spásy.

SLADKÝ ŠPALÍK:

Následující příběh se již dlouhou dobu traduje v křesťanském společenství. Nikdo nezná původce opisu tohoto příběhu, který je však neustále reprodukován s titulkem: „Svědectví cukráře.“

„Jeden cukrář z Indiany chtěl udělat sladkost, která by svědčila, a tak udělal vánoční sladký špalík. Propojil některé symboly pro narození, službu a smrt Ježíše Krista. Začal špalíkem čistě bílé a tvrdé sladkosti. Bílá má symbolizovat narození z Panny a Ježíšovu bezhříšnost, a tvrdost má symbolizovat pevnou skálu, základ církve, a pevnost Božích zaslíbení. Cukrář vyrobil sladkost ve tvaru písmene ‚J‘, aby symbolizovala vzácné jméno Ježíše, který přišel na zem jako náš Spasitel. Též by to mohlo znamenat hůl „Dobrého Pastýře“, se kterou se sklání do škarpy tohoto světa, aby vyprostil padlou ovečku, která se -  jako všechny  ovce – ztratila. Aby nebyla tato sladkost nijak obyčejná, cukrář ji pocákal červenými pruhy. Použil tři malé pruhy, aby naznačil Ježíšovy jizvy, jimiž jsme uzdraveni. Další široký červený pruh znázorňuje prolitou krev na kříži, abychom mohli mít věčný život. Bohužel se tato sladkost stala známá jako sladký špalík – postrádající zdobení, které by připomínalo Vánoce. Ale pro ty, kdo ‚mají oči k vidění a uši k slyšení‘, ten význam nezmizel. Modlím se, aby byl tento symbol opět používán jako svědectví Ježíšova zázraku a jeho velké lásky, která přišla o Vánocích a zůstává tou nejlepší a dominantní silou dnešního světa.“

Další vlastností sladkého špalíku, který znázorňuje Krista, je jeho peprmintová chuť. Peprmint je rostlina známá mnohými svými léčivými vlastnostmi. Její použití ve sladkém špalíku představuje nejen Ježíše jako Velkého Léčitele, ale i bylinné dary myrhy a kadidla, které byly dány Ježíši a které se v dávných dobách též používaly jako medicína na fyzické neduhy.

VÁNOČNÍ SVĚTLA:

Zvyk používat vánoční světla má symbolizovat Kristovo světlo a váže se k  Martinu Lutherovi do doby pozdního 15. a raného 16. století.

„Světla o Vánocích představují Krista jako Světlo světa. Martin Luther byl možná první, kdo použil světla na vánoční stromek.  Podle obecně rozšířeného příběhu umístil Luther na svůj stromek světla, aby představovaly slávu a krásu hvězd nad Betlémem v noc Kristova narození.“ —World Book Encyclopedia, vol. 3, 1968, str. 415

MUDRCOVÉ (ASTROLOGOVÉ ČI MÁGOVÉ) A HVĚZDA:

„Hvězda je všude používaná jako symbol Vánoc. Představuje hvězdu na východě, o níž je zmínka v Matoušovi 2:1-2: ‚Hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.‘“—World Book Encyclopedia, vol. 3, 1968, str. 415

Aby zošklivili vánoční hvězdu, svědkové Jehovovi tvrdí, že tato hvězda byla umístěna na oblohu Satanem Ďáblem, aby upozornil krále Heroda na Kristovo narození, a tak se Ho pokusil zničit. Prohlašují:

„Co myslíš, kdo se postaral o to, aby se na obloze pohybovala hvězda a vedla astrology? Vzpomeň si, že je hvězda nevedla přímo k Ježíšovi do Betléma. Byli nejdříve vedeni do Jeruzaléma, kde se setkali s králem Herodem, a ten chtěl Ježíše zabít. A byl by to učinil, kdyby Bůh nezasáhl a nevaroval astrology, aby o tom Herodovi neříkali. To Boží nepřítel, satan ďábel, chtěl zabít Ježíše, a použil hvězdu, když se snažil uskutečnit svůj záměr.“ —Strážná věž, 1.června 1986, str. 19

Ohledně tohoto tvrzení se ptáme: „Kde se v Bibli říká, že hvězda vedla mágy k Herodovi? Kdybyste očekával narození krále, nepodíval byste se napřed do královského paláce ve vládnoucím městě?‘ Nikde v Bibli není, že by hvězda vedla mágy za Herodem. Spíše je řečeno v Matoušovi 2:9-11, že je hvězda vedla k dítěti v Betlémě:

„Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“

Kdyby skutečně tu hvězdu poslal Satan, proč by ji neposlal, aby vedla Heroda místo mágů, kteří poslechli Jehovu a neřekli Herodovi, kde nalezli dítě. (Matouš 2:12)?  Kdyby mágy poslal Satan, proč by Jehova prorokoval, že Ježíš má být poslán do Egypta (Matouš 2:15) a potom by zajistil, aby mágové přinesli drahé dary (Matouš 2:11-12), a tak pomohli Marii a Josefovi financovat jejich cestu do Egypta a zpět?  Není to snad jasný důkaz, že vánoční hvězda nebyla hvězdou Satanovou, nýbrž ji poslal Jehova, aby je finančně zaopatřil, a tak naplnil dávná proroctví o Mesiáši?

SVATÝ NICHOLAS A DÁVÁNÍ DÁRKŮ:

„Sv. Nicholas sloužil v Myře v Malé Asii ve 3.století po Kristu jako biskup. Byl známý svou štědrostí a lidé začali věřit, že každý dar, který je překvapením, pochází od něho. Holanďané si vybrali sv. Nicholase za svatého patrona dětí a jeho sláva se postupně rozrostla. …Ať už je nazýván jakkoli, chlapci a děvčata z celého světa jej znají jako laskavý symbol Vánoc.“ —World Book Encyclopedia, vol. 3, 1968, str. 415

Zatímco pověst o svatém Nicholasovi (či Santu Clausovi) se trochu podobá příběhu Kristova narození, jeden aspekt, který váže dohromady všechny pověsti o něm, je štědrá povaha tohoto katolíka.  Jeho příklad ohledně dávání se stal symbolem Vánoc a je často křesťany používán jako příležitost sdílet o Vánocích Boží nejlepší dar lásky a spásy v Ježíši Kristu.  Služba Franklina Grahama Samaritan’s Purse, která roznáší vánoční dárkové krabice plné potřebných hraček, hygienických potřeb a traktátů s evangeliem chudým dětem po celém světě, je jedním z mnoha způsobů, jak křesťané šíří dobrou zprávu o Ježíši Kristu v období vánočních svátků. 5.

VÁNOČNÍ VĚNEC A CESMÍNA:

Křesťané pohlížejí na stálezelený vánoční věnec a na cesmínu jako na symboly věčného života, který Kristus nabízí, jelikož tyto symboly nezhnědnou ani v zimě neodumřou.  Bílé květy cesmíny symbolizují Kristovu čistotu a narození z panny, zatímco cesmínové trny a rudé plody představují trnovou korunu, kterou Ježíš nesl, a krev, kterou prolil, aby usmířil naše hříchy.

VÁNOČNÍ HVĚZDA:

Vánoční hvězda pochází z Mexika a do Spojených Států ji před sto lety přinesl Dr. Joel Poinsett, první americký velvyslanec v Mexiku.  Pověst vypráví o chudé mexické dívce Marii a jejím bráškovi Pablovi, kteří se vždy těšili na oslavu Kristova narození o Vánocích. Jeden rok však posmutněli, neboť neměli peníze, aby nakoupili dárky či přinesli Ježíškovi o Štědrém večeru něco zvláštního. A tak cestou do kostela sbírali nějaký plevel, který rostl u cesty. Samozřejmě, že se jim ostatní děti posmívali, když přišli se svými dary, oni však i přesto rozmístili své zelené rostlinky kolem jesliček, neboť to bylo všechno, co mohli dát. Ze zelených vršků listů se zázrakem staly rudé okvětní lístky, které brzy obklopily jesličky svými květy podobnými hvězdě. Od té doby se tato rudá květina s tvarem hvězdy, která kvete v době Vánoc, stala křesťanským symbolem lásky Kristovy, jež přichází na zem, aby usmířila hříchy lidstva.

==========

1. Veškeré citace Písma jsou převzaty z Ekumenické Bible.
2. Viz tabulku židovského kalendáře otištěnou na straně 1587 v  Překladu nového světa z roku 1984. Tato tabulka ukazuje, že “Svátek zasvěcení”, neboli Chanuka, připadá na 25.kislev v prosinci.  Aby se pokusila vyhnout jasnému logickému závěru, že prosincové datum židovské Chanuky dává 25.prosinci původ, který oslavuje Boha, Společnost Strážná věž později svou tabulku upravila, a tak chybně uvedla ve svém vydání Hlubšího pohledu na Písmo z roku 1988, svazek 1, str. 391, že “Svátek zasvěcení” se slaví v listopadu.
3. Svědkové Jehovovi tvrdí, že se Kristus nemohl narodit v zimě, protože Bible říká, že byli na polích pastýři, kteří se starali o svá stáda, když se Ježíš narodil, a  že by nemohli být na polích v chladném a deštivém počasí, které je v zimě v Izraeli. (Viz Poznání, které vede k věčnému životu, 1995, str. 126). A proto dřívější literature Strážné věže uváděla jako datum Kristova narození konec září nebo začátek října. (Viz Čas je blízko, str. 61)
4. Viz Strážná věž,15.listopadu 1984, str. 31: “Jako příznačný příklad (který byl zneužit ke zdobení vánočního stromku, ale který vlastně pojednává o vytvoření modly), Jehova řekl: ‘Je to dílo lidských rukou. Sekerou porazí strom v lese, ozdobí ho stříbrem a zlatem, upevní ho hřebíky a kladivem.’ ”
5. Více o této duchovní službě viz www.samaritanspurse.org.

Vysvětlující Kristovo božství a osobu Ducha svatého

1. Kolik existuje pravých Bohů?

• Jan 17:3: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ **

2.  Je satan pravým anebo falešným Bohem? Věří démoni tomu, že je bohem?

• 2. Korinťanům 4:4: „mezi nimiž bůh tohoto systému věcí zaslepil mysl nevěřících…“ 
• Jakub 2:19: „Věříš, že je jeden Bůh, že? Děláš zcela dobře. A přece démoni věří a třesou se.“