Proč by měl bývalý svědek Jehovův věřit v Boha?

ODPOVĚĎ ATEISTOVI, BÝVALÉMU SJ: „PROČ VĚŘIT V BOHA?“

„Píši vám jako bývalý svědek Jehovův a nynější ateista. Váš web mne, zcela upřímně řečeno, šokuje. Děláte dobrou práci tím, že odhalujete podvodníky z vedoucího sboru Strážné věže, pak ale vedete své čtenáře přímo k jinému náboženství!

Podle mě jste jako zdravotnický záchranář konající co může pro záchranu lidí ocitnuvších se v nebezpečí, zachráníte je, a potom jim naordinujete jed. Možná nemáte počty či peníze jako Společnost Strážná věž, avšak stejně jako ona tvrdíte, že s určitostí víte, že nad námi existuje Bůh; stejně tak tvrdíte, že máte porozumění toho, co Bůh zamýšlí pro lidstvo; a jako Jeho vyvolení si také nárokujete autoritu říkat jiným lidem, jak by měli žít. Tudíž, jaký je mezi vámi rozdíl?! Mým cílem je zasít semeno pochybností do myslí náboženských lidí a vybídnout je, aby se racionálně zamysleli nad tím, čemu a proč věří. Chválím vaši snahu pomáhat lidem, aby se osvobodili od tyranie Společnosti Strážná věž, připadá mi ale smutné, že je potom nenecháte svobodně se rozhodnout, jestli budou mít vztah s Bohem nebo s kopacím míčem nebo s čímkoli jiným!“

NAŠE ODPOVĚĎ:

Milý znepokojený ateistický příteli,

 

Oceňujeme vaši snahu pomáhat náboženským lidem, aby „se zamysleli“ nad tím, čemu věří. Je pravda, že ve jménu Boha byly a jsou zničené mnohé životy, a to nejen v náboženství svědků Jehovových, ale také v mnoha jiných náboženstvích. Skutečně je nám líto, že jste prožil bolestnou zkušenost v tomto falešném náboženském systému. Je tragédií, že mnozí – stejně jako vy – zcela ztratili víru v „Boha“ kvůli despotické vládě několika mužů. Doufáme, že jednou bude vaše srdce z této bolestné zkušenosti uzdraveno a vy budete moci svobodně pozvednout svůj zrak k pravému Bohu Bible, který vás miluje větší láskou, než jakou si dokážete představit.   Uvědomte si, prosím, že ten krutý „Bůh“ vyžadující poslušnost, o němž vás vyučovala Strážná věž, není Bohem Bible.   Snad vám pomohou objasnit rozdíl některé z níže uvedených myšlenek, s nimiž se s vámi sdílíme v naší odpovědi na vaše znepokojení.

 

Když jste byl svědkem Jehovovým, pocítil jste někdy, že zaslíbení života v „ráji“ je klamnou představou nebo neproveditelnou skutečností? Pochyboval jste někdy o tom, zda jste pro Boha Jehovu „dost dobrý“? Jak jste se cítil, když jste podával měsíční zprávu o počtu hodin strávených službou dveře ode dveří a vaši vůdci vám řekli, že jste mohl podat lepší výkon? Zhroutil jste se někdy vyčerpáním a cítil se jako kůň běžící za mrkví, kterou mu jeho jezdec pomocí tyče drží před nosem, čímž ho popohání k rychlejšímu běhu, nikdy mu však nedovolí si ukousnout?

 

To činí se svými následovníky falešné náboženství prostřednictvím skličujících pravidel a nařízení. Zaslíbeného „ráje“ se nikdy nedosáhne a životy se zhroutí pod tlakem vyhovět každému očekávání vůdců. Ve falešném náboženství se člověk pokouší získat si „Boží“ schválení prostřednictvím svého největšího úsilí, avšak v pravém biblickém křesťanství se Bůh sklání k lidem tím, že daroval svého Syna Ježíše Krista, jenž nabízí svou dokonalost výměnou za lidská selhání.

 

Ačkoli naše služba vyhledává způsoby, jak obhájit zdravý názor na Boha, když vyvažujeme osobní svobodu   morálními biblickými zásadami, neprezentujeme se jako Boží „vyvolení,“ ani neříkáme lidem, jak mají žít. Na rozdíl od vedoucího sboru Strážné věže nikdy netvrdíme, že jsme náboženství, ani nepovažujeme své vedoucí za duchovní „autoritu,“ která se má uposlechnout. Spíše ukazujeme lidem na samotnou Bibli jako na nejvyšší autoritu a vedení pro život opravdového křesťana a povzbuzujeme jednotlivce, aby vložili svou osobní důvěru v Ježíše Krista a navázali tak přímý „vztah“ s Bohem bez nařízení a nadvlády lidí či lidmi vytvořeného náboženství. Bible prohlašuje: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ 1.    Proto Ježíš přikázal svým následovníkům:

„Vy však si nedávejte říkat Mistře; jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno Otec; jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat Učiteli; váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník.“—Matouš 23:8-11 2.

To je jedním z největších rozdílů mezi teistickým pohledem života křesťana, který zastáváme, a pohledem falešných „náboženství“ (jako jsou svědkové Jehovovi), tvrdících, že lidé nemohou být „spaseni,“ pokud neposlouchají jejich učitele. Snažíme se podat důkazy proti autoritě falešného náboženství organizace Strážná věž, aby byla svědomí jednotlivých svědků Jehovových osvobozena od strachu a obviňování ze strany jejich učitelů, kteří s nimi manipulují, aby sloužili jejich cílům a ne pravému Bohu Bible. Falešní náboženští učitelé zatahující své následovníky do služby pro sebe nejsou ničím novým. Apoštol Pavel varoval církev v prvním století:

„I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích … ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu.“—Skutky 20:30-31

Jedním ze způsobů, jak tito vůdci lákají lidi k falešné zbožnosti, je jejich tvrzení, že si lidé musí získat Boží schválení dodržováním řady pravidel a instrukcí, k nimž pouze oni sami umožňují přístup.   Proto, že svým následovníkům slíbí nějaký druh „ráje,“ jejich členové pilně pracují a dělají jakékoli bláznivé věci v naději, že získají schválení svých vůdců tvrdících, že zastupují „Boha.“ Vy i já samozřejmě víme, že poslušnost náboženských norem nezaručuje „Boží přízeň,“ protože má každé náboženství odlišný soubor pravidel.   Kdo tedy rozhoduje, jaká pravidla musíte poslouchat a jaká ne? Jak jste správně poukázal v průzkumu, který jste s námi již dříve sdílel, existence protichůdných rozdílů mezi náboženstvími dokazuje, že nemohou být všechna správná. Na první pohled se zdá, že by někdo mohl být v pokušení si myslet, že neexistují vůbec žádné normy, které by se měly dodržovat, a tudíž si nikdo nemůže být ničím jistý; je to tak správně?   ŠPATNĚ!

Představte si, že řídíte a náhodou přehlédnete značku nejvyšší povolené rychlosti. Policista vás přistihl, že jste překročil rychlost o 15 mil/hod., a vystavil vám lístek z pokutového bločku na 150.00 dolarů (10.00 dolarů za každou překročenou míli). Co by se stalo, kdybyste šel za soudcem a řekl:

„Pane soudce, opravdu je mi líto, že jsem překročil rychlost. Nemám sto padesát dolarů a nemohu zaplatit pokutu. Kromě toho se snažím, jak jen mohu, abych byl dobrým řidičem. Vždy mám zapnutý bezpečnostní pás a stojím na červenou. Nechtěl jsem překročit rychlost. Té dopravní značky jsem si vůbec nevšiml, takže jsem si nebyl vědom, že porušuji zákon. Je mi to doopravdy líto. Je od vás spravedlivé chtít po mně zaplatit pokutu za porušení zákona, o němž jsem ani nevěděl? Nevidíte snad, že toho lituji? Já nejsem špatný člověk! Nedávno jsem odházel sousedovi sníh z příjezdové cesty. Nemůžete prostě odečíst mé dobré skutky a mé největší snahy o dodržování zákonů od ceny mé pokuty a nechat mě jít?“

Byl by to spravedlivý soudce, kdyby vás zprostil pokuty jen proto, že na ni nemáte peníze, nebo proto, že jste dobrý člověk a „snažíte se“ dodržovat zákony? Samozřejmě, že ne! Pokuta určená zákonem MUSÍ být zaplacena, bez ohledu na to, zda souhlasíte se zákonem nebo s cenou vyžadovanou za vaše neuposlechnutí. Vy ta pravidla nevytváříte, a proto nerozhodujete, jakými morálními zásadami se řídit, ani nerozhodujete o pokutě za porušení těchto zásad. Jste zodpovědný za zaplacení té částky, ať už jste či nejste „dobrým“ člověkem ve srovnání s jinými a ať už souhlasíte či nesouhlasíte se zákonem nebo pokutou.

Stejně tak laskavost vůči druhým, poslušnost některých lidmi vytvořených pravidel nastavených nějakým „náboženstvím“ nebo prosté popírání myšlenky, že existuje „Bůh,“ a pokusy být „dobrým“ člověkem podle svých vlastních měřítek vás nezprostí viny a trestu za porušení morálních zákonů, která na počátku ustanovil ZÁKONODÁRCE.

Vezměme si například 10 přikázání. Ať již věří Bibli nebo ne, každý člověk souhlasí, že jsou to důležité morální zásady, které je třeba dodržovat: Nezabiješ, nebudeš lhát, nebudeš krást, nezcizoložíš, atd. Všichni s nimi souhlasíme, ať jsme věřící anebo ateisté, že?

Kdo ta pravidla vytvořil? Pokud neexistuje žádný morální ZÁKONODÁRCE (tj. Bůh), kde se tady ta pravidla vzala? Proč je v srdci a mysli každého jedince je nepřestoupit, jestliže žádný ZÁKONODÁRCE neexistuje? Určuje tyto morální zákony lidská společnost? Pokud ano, jak vysvětlíte, že v nějaké formě existují v KAŽDÉ generaci a v KAŽDÉ kultuře na světě, ať je ovlivněna rozvinutou či primitivní společností?

Bible vysvětluje, že Bůh své morální zákony zapisuje do srdce a svědomí každého člověka, abychom byli všichni bez výmluvy, pokud je neuposlechneme (viz Římanům 2:12-16). A tak, ať už věříte či nevěříte v Boha, stále máte zodpovědnost za neuposlechnutí tohoto morálního kodexu.

JAK SE NĚKDO SÁM ZBAVÍ VINY?

Lidé zkoušejí mnoho věcí jako chození do kostela, poslušnost náboženských zásad a pravidel, fyzický trest a dobročinnost, aby se zbavili viny. Někteří dokonce popřou existenci „Boha“ a jiní se vrhnou na nezřízené chování v naději, že až zemřou, bude všechno vymazáno a oni přestanou existovat. Doufají, že biblický pohled na budoucí soud je jen pohádka. Co když se ale mýlí? Jsou připraveni nést následky? Nabízejí tato řešení naději nebo permanentní pomoc v problémech spojených s nespravedlností a vinou? Jestliže existuje nejvyšší ZÁKONODÁRCE a SOUDCE, jaká řešení jsou přijatelná pro Něho? Jelikož pravidla nevytváříme my, neměli bychom se snažit přijít na to, KDO je vytváří?

Bible říká, že existuje pouze jedno permanentní řešení, jak vykoupit vinu a bolest, které vyvolal chaos vzniklý přestoupením Božích morálních zákonů. Bůh seslal svého dokonalého Syna Ježíše Krista, aby zemřel za hřích (neposlušnost) světa.

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ —Jan 3:16

On nesl plný trest odpovědnosti za námi porušené zákony, aby ti, kdo osobně přijmou milost nabízenou Jeho krví, byli osvobozeni.

„Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“—2. Korintským 5:21

„On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily.“ —1. Petr 2:24

O tom hovoří Písmo, když říká:

„Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými… Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.“—Jan 8:32, 36

Protože by Bůh nebyl spravedlivým SOUDCEM, kdyby lidi zprostil trestu za porušení svých zákonů kvůli tomu, že se snažili být „dobří,“ nemůže nad hříchem (porušením svého morálního zákona) přimhouřit oko. Cena za neposlušnost musí být zaplacena. Pokud jste osobně nepřijal dar milosti udílený zdarma v Ježíšově smrti a vzkříšení, budete muset tu cenu zaplatit vy sám. Bible říká, že tímto trestem je věčné oddělení od Boha:

„A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
—Matouš 25: 46

„Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“—Římanům 6:23

A konečně, Bible slibuje, že každému člověku, jenž obdržel odpuštění nabízené Kristem a zvolil si, že Krista učiní PÁNEM svého života (Římanům 10:9), Bůh posílá Ducha svatého jako Učitele a Průvodce, aby mu dával pokyny, jak žít život, který se Bohu líbí. Tudíž, v protikladu k vašemu tvrzení, že „říkáme druhým, jak by měli žít,“ my to NEDĚLÁME, protože to je práce Ducha svatého a Božího Slova (Bible). Náboženství říká lidem „jak žít,“ avšak opravdový „vztah“ s Bohem je dennodenní směrování k morálnímu životu prostřednictvím osobního vedení skrze svědomí, Ducha svatého a jasného biblického učení.

NO A CO?

Jako „ateista“ si pravděpodobně pomyslíte: „No a co? Já nejsem nábožensky založený, a tak nevěřím, že existuje morální ZÁKONODÁRCE (Bůh), proč se tím tedy zabývat?“ Skutečnost je taková, že každý člověk (ať věří či nevěří v Boha) je zodpovědný vůči morálnímu zákonu. Aby existovala opravdová spravedlnost, musí existovat následky za porušení tohoto zákona.

Tvrdíte, že vaším posláním je: „…zasít semeno pochybností do myslí náboženských lidí a vybídnout je, aby se racionálně zamysleli nad tím, čemu a proč věří.“ Ráda bych vás vyzvala, abyste uvažoval ve světle svého vlastního poslání nad „semeny pochybností“ ve vašem vlastním ateistickém „náboženství.“ Nyní vás „vybízím,“ abyste „se racionálně zamyslel nad tím, čemu a proč“ věříte. Co vaše ateistická víra SKUTEČNĚ nabízí světu?

Asi se stále cítíte dobře ve své ateistické víře, dovolte mi však, abych se vás zeptala: Co když se mýlíte a skončíte jednou tváří v tvář morálnímu ZÁKONODÁRCI a SOUDCI? Co máte ze života, pokud neexistuje žádný Bůh — pár chvilek radosti? Jste připraven nést následky, jestliže se mýlíte ohledně Jeho osoby a Jeho požadavků?

„Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.“—Zjevení 20:12-15

Nejde o náboženství ani o poslušnost náboženských zákonů a nařízení. Jde o zapsání vašeho jména do Beránkovy knihy života před příchodem SAMOTNÉHO Ježíše, abyste mohl být spasen (Jan 10:28-29) a aby vám mohla být odpuštěna vaše vina, kterou si nesete, a abyste od ní mohl být očištěn, a tak by mohl být obnoven váš osobní „vztah“ s Bohem a smíření s Ním (Římanům 5:10; 2. Korintským 5:20). Jestliže osobně nepožádáte Ježíše o „dar“ milosti a odpuštění, které nabízí ve své krvi, ponesete v soudný den vinu a hanbu neposlušnosti a budete kvůli tomu trpět.   Jste připraven na setkání s Bohem?

„Bloud si v srdci říká: Bůh tu není.“—Žalm 53:2

„Začátek moudrosti je bázeň před HOSPODINEM a poznat Svatého je rozumnost.“—Přísloví 9:10

Další informace viz:

  PROČ BYCH MĚL PO ODCHODU OD SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH UVAŽOVAT O JINÉM NÁBOŽENSTVÍ?
  SPASENÍ – Co je potřeba k získání věčného života? (4witness.org)

==========

1. Quoted from 1 Timothy 2:5. Unless otherwise noted, all Scriptures in this document are quoted from the King James Bible.

2. Quoted from the New American Standard Bible