MĚLI BYCHOM SE MODLIT PŘÍMO K JEŽÍŠI?—Jsme-li povzbuzováni, abychom se modlili k Ježíši, kdy bychom se měli modlit k Otci?
„Na vašem webu jsem četl citaci ze Skutků 7:59, která má podpořit názor, že se můžeme modlit přímo k Ježíši. Není mi to však jasné, protože jsem byl vyučován, abych se modlil k Otci Jehovovi a ne k jeho Synu Ježíši. Můžete mi, prosím, napsat více textů z Písma, které by mi objasnili, proč se můžeme modlit k Ježíši? A ještě, pokud se předpokládá, že se budeme modlit přímo k Ježíši, co říkáte na Pánovu modlitbu, kde nás Ježíš učí modlit se slovy: ‚Náš Otče… ‘ Vzhledem k tomu, že nás Ježíš učí modlit se k Otci, proč bychom se potom měli modlit k Ježíši?“
NAŠE ODPOVĚĎ:
Milý příteli,
Souhlasíme s tebou, že modlitba je formou uctívání, které náleží výhradně pravému Bohu Jehovovi. A tak, když vidíme verše podobné Skutkům 7:59, kde řekl Štěpán: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha,“1. docházíme k závěru, že Písmo staví Ježíše na úroveň Boha Jehovy, protože on nejen přijímá modlitbu, ale je též uctíván společně s Otcem (viz Zjevení 5:11-14). Přesto svědkové Jehovovi často namítají, že tento verš ze Skutků 7:59 nepodporuje tento názor na „modlitbu,“ protože o pár veršů předtím viděl Štěpán Ježíše ve vidění. Tvrdí, že Štěpán s Ježíšem pouze hovořil, stejně jako by to udělal, kdyby se mu zjevil kdokoli jiný (jako Daniel hovořil s andělem Gabrielem, jenž se mu ukázal ve vidění, viz Daniel 9:21-22).
Je tento argument oprávněný? Věříme, že není, protože Štěpán měl vidění Ježíše ve verších 55-56, předtím, než ho Židé vyhnali z města a kamenovali (viz verše 57-58). Tudíž v době, kdy se dostáváme k verši 59, kde Štěpán vzývá Ježíše, už toto vidění nemá. A pokud si všimneš poznámky pod čarou, která patří ke slovu „prosil“ ve verši 59 ve studijním vydání Překladu nového světa Svatých písem s odkazy z roku 1984, říká se tam vzhledem ke Štěpánovu vzývání Ježíše: „Nebo ‚vzýval, modlil se.‘“ Stejná poznámka pod čarou se objevuje i v Meziřádkovém překladu Království řeckých písem, který vydala Společnost Strážná věž. A tak dokonce i publikace Společnosti Strážná věž souhlasí s naším názorem, že tento verš poskytuje příklad „modlitby“ k Ježíši.
Ale i kdybys nechtěl přijmout tento verš jako návod na křesťanské vzývání Krista, povšimni si dalšího verše, neboť v něm nám Ježíš přikazuje, abychom se modlili k němu:
„If ever anything you should ask me in the name of me this I shall do.“
„Jestliže mne poprosíte o cokoli v mém jménu, chci to udělat.“ —Jan 14:14, Meziřádkový překlad Království řeckých písem
Citujeme doslova anglický text uvedený pod řeckým textem v Meziřádkovém překladu, protože překladatelé Bible ze Společnosti Strážná věž odstranili ze svého Překladu nového světa slovo „mne.“ V odstranění slova „mne“ vidíme v Překladu nového světa od svědků Jehovových jasný příklad zaujatosti proti uctívání Ježíše. Povšimni si, že Ježíš nejen prohlásil, že ho máme „prosit“ o vyslyšení naší žádosti, ale že je také tím, kdo na naši modlitbu reaguje: „…chci to udělat.“ Neříká: „…Jehova to udělá,“ ani „…Otec to udělá.“ Skutečnost, že Ježíš vyslýchá naše modlitby, ukazuje přímou paralelu mezi Tím, kdo přijímá modlitby a Tím, kdo na ně reaguje. A tak vidíme, že Ježíš povzbuzuje své učedníky, aby své modlitby říkali přímo jemu.2.
Další text z Písma, na který bychom tě rádi upozornili, je 2.Korinťanům 12:8-9. V Překladu nového světa čteme:
„Proto jsem třikrát snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo; a přece mi skutečně řekl: ‚Má nezasloužená laskavost ti stačí, neboť [má] moc se zdokonaluje ve slabosti.‘ Velmi rád se proto chci spíše chlubit svými slabostmi, aby Kristova moc zůstala nade mnou jako stan.“
Zde se Pavel modlil k „Pánu“ Ježíši třikrát a Ježíš na jeho modlitbu odpověděl slovy: „Má… moc se zdokonaluje ve slabosti.“ Pavel nakonec připustil, že se bude „spíše chlubit… aby Kristova moc zůstala nade mnou jako stan.“ A tak zde opět vidíme biblický příklad křesťana, který se modlí k Pánu Ježíši a Ježíš na tuto modlitbu odpovídá svou „nezaslouženou laskavostí“ a „mocí.“
Uvažuj nad těmito verši ze Skutků 4:10,12 a 22:16:
„Ať je vám všem a všemu izraelskému lidu známo, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského… díky němu zde stojí tento muž před vámi zdravý… Kromě toho v žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.‘ ‚…Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy tím, že budeš vzývat jeho jméno.‘“
Jestliže máme „vzývat“ v modlitbě Jehovovo jméno, abychom byli spaseni, proč potom tyto verše říkají, že musíme vzývat jméno Ježíše a „žádné jiné jméno,“ abychom byli spaseni? Jestliže musíme pro svou záchranu vzývat v modlitbě Jehovovo jméno, proč by bylo ve Skutcích 4:12 řečeno, že „není žádné jiné jméno,“ ale jen jméno Ježíš, „jímž máme být zachráněni“? Z těchto veršů jasně vyplývá, že „vzývání“ Ježíšova jména je nezbytným předpokladem pro spasení a smytí našich hříchů.
V Bibli svědků Jehovových je uveden text z Římanům 10:13 takto: „Vždyť ‚každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.‘“ Jestliže vzývat Jehovu znamená modlit se k Jehovovi, proč by nemělo vzývání jména Ježíše znamenat, abychom se modlili přímo k Ježíši? Posuď, co řekl Ježíš v Jan 6:45:
„Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“
Pokud jsi se naučil od Jehovy, potom máš přikázáno „přijít k“ Ježíši. Přišel jsi k Ježíši a poprosil ho, aby smyl tvé hříchy a dal ti věčný život? V Jan 10:27-30 Ježíš slibuje:
„Mé ovce naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mě následují. A dávám jim věčný život a rozhodně nebudou nikdy zahubeny a žádný je neuchvátí z mé ruky. Co mi dal můj Otec, je něco většího než všechno ostatní a nikdo je nemůže uchvátit z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“
Jak můžeš „naslouchat“ Ježíšovu hlasu, když s ním nekomunikuješ v modlitbě? Jak můžeš obdržet „věčný život,“ když nepožádáš Ježíše, aby ti ho dal? Ježíš řekl v Jan 14:6: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.“ Jak můžeš jít „skrze“ Ježíše k Otci, když nejednáš přímo s Ježíšem a nepřijdeš k němu v modlitbě za spasení? V 1.Korinťanům čteme, že jsme:
„…povolaní svatí, se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista na každém místě, jejich i našeho… Věrný je Bůh, jímž jste byli povoláni ke společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána.“ —1.Korinťanům 1:2, 9 3.
Jak můžeš mít „společenství“ s Ježíšem, když s ním nikdy nehovoříš v modlitbě?
JESTLIŽE NÁS JEŽÍŠ NAUČIL MODLIT SE K OTCI, PROČ BYCHOM SE POTOM MĚLI MODLIT K JEŽÍŠI?
Nadnesl jsi dobré téma, když jsi zmínil Pánovu modlitbu a že nás Ježíš naučil v Matouši 6:9, abychom se modlili: „Náš Otče…“ Musíme si uvědomit, že v době, kdy Ježíš učil své učedníky tuto modlitbu, byli již čisti a měli již své hříchy odpuštěny (Jan 13:10). Avšak předtím, než můžeme přistoupit k Otci, musíme nejprve nechat Ježíše Krista, aby nám odpustil naše hříchy:
„A když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: ‚Dítě, tvé hříchy jsou odpuštěny.‘ Seděli tam někteří znalci Zákona a ve svém srdci uvažovali: ‚Proč ten muž mluví tímto způsobem? Rouhá se. Kdo může odpustit hříchy kromě jednoho, Boha?‘ Ježíš však ihned rozeznal svým duchem, že v sobě tak uvažují, a řekl jim: ‚Proč o tom uvažujete ve svém srdci? Co je snadnější, říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň, zvedni svá nosítka a choď‘? Ale abyste věděli, že Syn člověka má autoritu odpouštět hříchy na zemi – ,‘ řekl ochrnutému: ‚Říkám ti: Vstaň, zvedni svá nosítka a jdi domů.‘“—Marek 2:5-11
Židé správně pochopili, že Bůh je tím jediným, kdo může odpustit hříchy. Ježíš jakožto Bůh Syn má Boží autoritu odpouštět hříchy. To Židy šokovalo, neboť se ustavičně pokoušeli získat Boží odpuštění předkládáním pravidelných zvířecích obětí veleknězi židovského chrámového uspořádání. Jejich lidský „velekněz“ předkládal oběti Bohu, a tak byl dočasným prostředníkem mezi lidmi a Bohem (Hebrejcům 10:11).
Když však Ježíš zemřel, aby zaplatil za naše hříchy, odstranil starozákonní židovský systém a natrvalo naplnil úlohu Nové smlouvy (Hebrejcům 10: 9-10, 12) jako náš jediný „Velekněz“ (Hebrejcům 4:14) a „Prostředník“ (1.Timoteovi 2:5). Tudíž on je tím jediným, kdo má pověření odpouštět naše hříchy a smířit nás s Bohem Otcem (2.Korinťanům 5:17-21). Proto se musíme nejprve modlit k Ježíši a poprosit jej o odpuštění našich hříchů (Jan 6:45; 14:6), a teprve potom můžeme volat v modlitbě k Bohu Otci.
PROČ BYCHOM SE MĚLI MODLIT K OTCI?
Písmo učí, že jakmile obdržíme odpuštění hříchů od Ježíše, Pána a Spasitele našich životů (Římanům 10:13), jsme „adoptováni“ z rodiny Satana (Jan 8:44) do Boží rodiny (Galaťanům 4:5-7). Zatímco Židé pod Starou smlouvou oslovovali Boha formálními tituly jako „Bože,“ „Pane,“ nebo osobním jménem „JHVH“ (Jehovo), Ježíš dal svým následovníkům povolení používat důvěrné oslovení „Otče,“ když prosíme Boha, protože máme zvláštní postavení jakožto „adoptované“ Boží děti. Stejně tak pouze syn či dcera v lidské rodině může oslovovat své rodiče „mami“ nebo „tati“. Ježíš zdůraznil, že jako jeho následovníci máme před Bohem zvláštní postavení, které nám umožňuje jej oslovovat „Náš Otče.“
„Protože jste synové, Bůh vyslal ducha svého Syna do našeho srdce, a ten volá: ‚Abba, Otče!‘“ —Galaťanům 4:6
A tak jako adoptované Boží děti naučil Ježíš své učedníky, aby se modlili tuto jednoduchou modlitbu z Matouše 6:9-13: Povšimni si čtyř modlitebních aspektů, které v této modlitbě předložil:
„Budete se tedy modlit takto: ‚Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno. Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi. Dej nám dnes náš chléb pro tento den; a odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili našim dlužníkům. A neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho ničemného.‘“
1. ADORACE: Vyjádření uctíváním, kým Bůh je. („…Ať je posvěceno tvé jméno.“)
2. ZPOVĚĎ: Uznat své hříchy a obdržet očištění a odpuštění. („…odpusť nám naše dluhy…“)
3. DÍKŮVZDÁNÍ: Vděčnost za Boží ochranu, zaopatření a zaslíbení, které hodlá uskutečnit. („Ať se stane tvá vůle…“)
4. POKORNÁ PROSBA: Žádost o zaopatření a o sílu odolat pokušení. („Dej nám dnes náš chléb pro tento den …osvoboď nás od toho ničemného.“)
MŮŽEME SE MODLIT K OTCI I K SYNU:
Protože jsme Boží děti, jak je patrné z Ježíšovy vzorové modlitby, můžeme přijít k Otci nejen pro odpuštění hříchů, které jsme vyznali, ale i pro sílu odolat pokušení. A přece Písmo neustále prohlašuje, že k Ježíši, jako našemu „Veleknězi“, můžeme přicházet s těmi samými žádostmi, jako k němu přišel Pavel pro sílu a uzdravení ve 2.Korinťanům 12:8-9. Vzhledem k tomu, že Ježíš žil mezi námi a prožíval všechno, s čím my bojujeme, je tím nejpovolanějším, jednak co se týče našich každodenních zápasů a jednak k poskytnutí milosti a vedení v tom, co potřebujeme překonat:
„Když tedy máme velkého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Božího Syna, držme se [svého] vyznání o [něm]. Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže projevovat účast s našimi slabostmi, ale toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“—Hebrejcům 4:14-16
Jeden z důkazů, který můžeme uvést na podporu tvrzení, že modlitby k Otci a k Synu jsou zaměnitelné, je ten, že Otci se dostává pocty a uctívání, když ctíme Syna:
„Aby všichni ctili Syna, právě jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.“ —Jan 5:23
Ve Zjevení 5:11-14 čteme o případu, kdy Ježíš přijímá „uctívání“ spolu s Otcem. Kdyby byl Ježíš Otcem stvořen a nebyl by pravým Bohem, proč by potom Otec sdílel svou slávu s Ježíšem a dovolil mu, aby obdržel „uctívání“ společně s ním?
„Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu, ani svou chválu rytinám.“—Izajáš 42:8
„Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“—Jan 17:5
„A viděl jsem a slyšel jsem hlas mnoha andělů kolem trůnu a živé tvory a starší, a jejich počet byl myriády miriád a tisíce tisíců, a říkali silným hlasem: ‚Beránek, který byl zabit, je hoden přijmout moc a bohatství a moudrost a sílu a čest a slávu a požehnání.‘ A každého tvora, který je v nebi i na zemi a pod zemí a na moři, a všechno v nich, jsem slyšel říkat: ‚Tomu, který sedí na trůnu a Beránkovi buď požehnání a čest a sláva a moc po celou věčnost.‘ A čtyři živí tvorové dále říkali: ‚Amen!‘ A starší padli a uctívali.“—Zjevení 5:11-14
Ve Zjevení 22:1,3 je řečeno o Božím trůnu, že náleží jak Otci tak i Synu. Kdyby byl Ježíš odděleným „bohem,“ který slouží pravému Bohu Jehovovi, jak by mohl vlastnit Otcův trůn?
„A ukázal mi řeku vody života, čistou jako křišťál, která plyne od trůnu Božího a Beránkova… A již nebude žádná kletba. Ale [ve městě] bude trůn Boží a Beránkův a jeho otroci mu budou prokazovat posvátnou službu; a uvidí jeho obličej a jeho jméno bude na jejich čelech.“
Čí je to „trůn“ – trůn Ježíše anebo Jehovy? Komu budou otroci prokazovat posvátnou službu – Ježíši anebo Jehovovi? Čí to budou „otroci“ – otroci Ježíše Krista anebo otroci Jehovovi?
„neboť víte, že od Jehovy obdržíte patřičnou odměnu, dědictví. SLUŽTE JAKO OTROCI Pánu, Kristu.“ —Kolosanům 3:24
Čí „tvář“ tito otroci uvidí – Ježíšovu anebo Jehovovu?
„…prostřednictvím Syna… On je odleskem [jeho] slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti.“ —Hebrejcům 1:2-3
„Ježíš mu řekl: ‚Byl jsem s vámi tak dlouho, a přesto jsi mě, Filipe, nepoznal? Kdo viděl mne, viděl [také] Otce. Jak to, že říkáš: Ukaž nám Otce‘?“ —Jan 14:9
Čí „jméno“ bude na jejich čelech – jméno Ježíše anebo Jehovy?
„A viděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sionu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce”
—Zjevení 14:1
Z těchto příkladů z Písma můžeme učinit závěr, že je třeba se modlit k Božímu Synu a uctívat jej, nejen protože je Ježíš přesným znázorněním samotné Boží bytosti a přivlastňuje si jeho slávu a jeho trůn, ale i proto, že Ježíš sdílí Boží přirozenost jakožto druhá osoba Jehovova božství.
„protože v něm [Ježíši Kristu] tělesně přebývá plnost božské podstaty.“—Kolosanům 2:9
„Tomáš mu odpověděl a řekl: ‚Můj Pane a můj Bože!‘ Ježíš mu řekl: ‚Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl? Šťastni jsou ti, kteří nevidí, a přece věří.‘“—Jan 20:28-29
============
1. Pokud není uvedeno jinak, jsou veškeré biblické citace z Překladu nového světa od svědků Jehovových.
2. Všimni si, že se texty tohoto verše v rukopisech liší. Některé rukopisy v tomto verši nemají slovo “mne” (podobně jako Bible Kralická a Nová Bible Kralická), avšak nejstarší a nejlepší řecké rukopisy, které máme dnes k dispozici (včetně Papyru 66 – nejstaršího rukopisu knihy Jana z období kolem roku 125 n.l. a rukopisy Westcottův a Hortův, z nichž vychází Společnost – Codex Siniaticus a Vaticanus) slovo “mne” obsahují. Více o rozdílnosti překladů viz: JAN 14:14 — ŘEKL JEŽÍŠ: “POPROSÍTE MNE O COKOLI”, ANEBO ŘEKL: “POPROSÍTE O COKOLI”?
3. Citováno z Nové Bible kralické.
This post is also available in: Španělský Portugalština ( Portugalsko) Angličtina
