PRAVÁ SVOBODA – Jsi skutečně SVOBODNÝ bez organizace Strážná věž?

 

True freedom out of the Watchtower

 

PDF

PRAVÁ SVOBODA – Jsi skutečně SVOBODNÝ bez organizace Strážná věž?

Takto popsal své pocity jeden svědek Jehovův, když po více než 40 letech věrné služby odešel z organizace:

„SJ jsou stále zaneprázdněni, nemají vůbec čas na to, aby měli „normální“ milosrdné cítění. Je mi jich líto a musím čekat na Jehovu, protože nemám odpovědi, jak se přizpůsobit těmto hledačům „života.“ Kdyby opravdu hledali „Království,“ věci by se změnili.

Jsou vyčerpáni a sedí v autobuse do nového světa se svou „jízdenkou pro spasení“. Zdá se, že všichni věří řidičovu prohlášení: „Brzy vyjedeme.“ Vystoupení z autobusu je ponižující a každé oko se na vás dívá, jako byste neměli všech pět pohromadě. Po vystoupení shledáte, že přizpůsobit se pevnému chodníku není snadné, protože jste se nenaučili tu „správnou lekci“ o spasení a musíte začínat znovu od začátku jen se svou láskou k Jehovovi a s nesmyslným pocitem viny.

Je to jako osvobodit otroka, který neví, jak se má chovat. Nebo z klece ptáčka, který ještě nikdy nelétal. Znám Jehovu (myslím) a teď si nejsem jist, jestli jsem přítelem Ježíše, protože jsem strávil tak moooc času říkáním: Jehova, Jehova. A teď jsou Jehova a Ježíš poněkud rozdílní.

Určitě existuje důvod, proč nám Jehova dovoluje plavat po proudu jako klacek a procházet všemi situacemi životních zkušeností. Jen nevím, kde se občas nacházím. Kolik z toho vymývání mozku musím zanechat a kolik z toho může být dobré. Cítím se o hodně líp, když to všechno odhodím a vrátím se zpátky do hor a modlím se bez lidské pomoci.

Chce Jehova, abychom pohupovali šňůrkou zrovna nad těmi vlky v ovčích rounech???  Kde můžeme najít někoho, kdo by naslouchal či porozuměl tomu, čím jsme si prošli?”

V jeho slovech je mnoho ozvěn… „Proč Jehova dovolil, abych tím prošel?“ „Odmítl mě Jehova?“ „Kam půjdu?“ „Existuje nějaká jiná organizace, kterou bych měl hledat?“ „Jak můžu skutečně sloužit Bohu Jehovovi a mít jeho schválení pro svůj život?“ Ježíš řekl: „Pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32). Co to znamená být „svobodný“?

“To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.”—Jan 17:3

Vine’s Complete Expository Dictionary of Old And New Testament Words poznamenává, že řecké slovo (ginosko) přeložené v tomto verši jako „poznání,“ „často označuje vztah mezi osobou ‚znající‘ a poznávaným objektem; v tomto ohledu je to, co je ‚poznáváno,‘ cenné nebo důležité pro toho, kdo zná, a z toho důvodu založení vztahu … při takovém ‚poznávání‘ je dosaženo nejen intelektuální činností, nýbrž i zásahem Ducha svatého v důsledku přijetí Krista.”—Vine’s Complete Expository Dictionary of Old And New Testament Words, 1985, (Thomas Nelson Publishers), str. 346 (angl.)

Rozdíl mezi pouhým získáním přesného poznání a skutečným dosáhnutím „poznání,“ které plyne z osobního vztahu s Otcem a Ježíšem, lze znázornit následujícím příběhem:

Jednou se v roce 1860 shromáždil obrovský zástup lidí, aby pozoroval slavného provazochodce Blondina, jak přechází Niagarské vodopády. Byla to cesta dlouhá 300 metrů, 48 metrů nad běsnící vodou. Zástup napjatě sledoval každý pohyb. Krok za krokem se Blondin sunul vpřed. Lidé na břehu reagovali nervózně na každý prudší pohyb balancující tyče. Ale jejich strach a zlé předtuchy byly zbytečné; velký Blondin nejenže bezpečně přešel, ale rovněž se i vrátil – k veliké úlevě a obdivu lidí.

Otočil se k obecenstvu a učinil senzační nabídku. Přejde vodopády znovu, tentokrát s někým na svých zádech! Kdo byl ochoten jít? Žádný se nehrnul dopředu, aby nabídku přijal. Blondin si vybral  náhodného člověka a zeptal se ho: „Věříte, že vás dokážu přenést?“ „Ano, pane,“ byla okamžitá odpověď. „No, tak tedy pojďme,“ naléhal Blondin. „Ani nápad!“—a ten člověk se vsunul do zástupu.

A tak to šlo dál. Jeden po druhém vyjadřoval velkou důvěru v provazochodce, ale nikdo nesouhlasil s tím, že se nechá přenést. Konečně se nějaký mladý muž prodral dopředu. Blondin opakoval svou otázku: „Věříte, že vás dokážu bezpečně přenést?“ „Ano, věřím.“ „Jste ochoten mi to dovolit?“ „Upřímně řečeno, jsem.“

Ten mladík se vyšplhal na borcův hřbet. Blondin kráčel po provaze, na chvíli se zastavil, a potom se bez obtíží dostal přes vodopády. V zástupu byli mnozí, kteří věřili, že to Blondin dokáže. Ale byl jenom jeden, který byl ochoten mu v tom důvěřovat.

Jedna věc je věřit řadě důkazů o nějaké osobě, ale něco docela jiného je v tuto osobu vložit svou důvěru. Například jsou mnozí, kteří věří základním faktům o Pánu Ježíši Kristu. On je věčný Syn Boží, žil dokonalým a bezhříšným životem, zaplatil cenu nejen za Adamův hřích, ale i za všechny naše osobní hříchy (1 Petr 2:24), byl vzkříšen a vrátil se do nebe. Mnozí věří, že nám Ježíš nabízí „zdarma dar“ věčného života (Římanům 6:23), a že nám nabízí svou dokonalost výměnou za všechny naše osobní hříchy (Kolosanům 3:3), a přesto nikdy nepřijdou přímo k Ježíši a nepožádají ho, aby jim dal svou spravedlnost výměnou za jejich hříchy (Skutky 22:16).  Mnozí věří, že je Ježíš může spasit, ale nedovolí mu to. Každý potřebuje dojít k tomu, kdy je ochoten „lehnout si Ježíši na hřbet“ a dovolit mu, aby ho oblečeného do Kristovy spravedlnosti přenesl přes prohlubeň hříchu do přítomnosti Otce.

„A pak mi ukázal velekněze Jozua, jak stojí před Jehovovým andělem, a Satan stál po jeho pravici, aby mu odporoval. Nato řekl Jehovův anděl Satanovi: ‚Ať tě Jehova přísně napomene, Satane!‘…A Jozue, ten byl oblečen v ušpiněných oděvech a stál před andělem. Potom odpověděl a řekl těm, kteří stáli před ním: ‚Odstraňte z něho ty ušpiněné oděvy.‘ A dále mu řekl: ‚Viz, způsobil jsem, aby z tebe odešlo tvé provinění, a budeš oblečen obřadními rouchy.‘“—Zecharjáš 3:1-4

Víra ve fakta o Otci a Ježíši, pravidelná návštěva shromáždění a pole služby nepřivádějí člověka do řádného vztahu s Bohem Jehovou o nic více, než by pobyt v garáži činil z člověka automobil.

Ten, kdo chce vejit do řádného vztahu s Kristem, musí nejprve poznat, že je pod dvojnásobným odsouzením smrti nejen kvůli Adamovu hříchu, ale i kvůli všem svým vlastním hříchům, a že neexistuje nic, co by mohl učinit, aby si zasloužil Jehovovo schválení (Efezanům 2:8-9), neboť „všechny naše skutky spravedlnosti jsou“ v Jehovových očích „jako oděv pro období menstruace” (Izajáš 64:6).  Tudíž musí svou důvěru přesunout ke Kristu.

Stejně jako ten muž, který přešel s Blondinem po provaze, musel vložit celou svou váhu na Blondinův hřbet a dovolit mu, aby ho přenesl, musíme vložit celou svou důvěru jenom v Krista. Kdyby ten muž, který přešel s Blondinem po provaze, trval na tom, že „se bude podílet“ a půjde za Blondinem, místo toho, aby se nechal Blondinem přenést, jistě by spadnul.

Stejně tak my musíme důvěřovat jenom Kristu, jinak „odpadneme od milosti“ (Galaťanům 5:4), protože „mnohokrát klopýtáme” (Jakub 3:2).  „Vždyť všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Římanům 3:23). Pouze ti lidé, kteří přicházejí přímo k Ježíši a žádají ho, aby jim dal svou spravedlnost výměnou za jejich hříchy (Hebrejcům 10: 10,14), jsou…těmi, kdo převedli svou celou důvěru na něho a jako následek vešli do osobního vztahu s Kristem.

Někteří možná pochybují, jestli je správné modlit se k Ježíši a rozvíjet s ním zvláštní vztah, když by měla být modlitba adresována přímo Bohu Jehovovi.

„A proč nyní otálíš? ‚Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy tím, že budeš vzývat jeho jméno.…vám, kteří jste byli posvěceni ve spojení s Kristem Ježíšem, povolaným za svaté, spolu se všemi, kteří všude vzývají jméno našeho Pána, Ježíše Krista, svého Pána i našeho.… Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem.“ —Skutky 22:16, 1. Kor. 1:2, 9

Co znamená „vzývat Jehovovo jméno“ (Římanům 10:13, PNS)?  Nesouhlasíte snad s tím, že když Písmo tvrdí, že máme vzývat Jehovovo jméno, adresujeme své modlitby přímo Bohu Jehovovi? Stejně tak, když někdo tvrdí, že „vzývá ďábla,“ říká, že se modlí k Satanovi. A tak, když Písmo říká, že musíme „vzývat jméno našeho Pána Ježíše Krista,“ aby byly prominuty naše hříchy, je to doslovné vyžadování, abychom adresovali své modlitby přímo Ježíši a požádali jej, aby byl naším Pánem a Spasitelem (Římanům 10:9).

Nejenže mučedník Štěpán volal k Ježíši v modlitbě (Skutky 7:59), ale také v 1. Korinťanům 1:2, 9 Pavel nabádá věřící, aby nejen „vzývali“ v modlitbě jméno Ježíše, ale aby s ním měli i „společenství.“ Jestliže není modlitba adresována Ježíši, jak s ním může mít člověk „společenství“? Jak může mít člověk „společenství“ s někým, s kým nikdy nepromluví?

Skutečnou PRAVDU a SVOBODU nelze nalézt tak, že se ztotožníme s určitou náboženskou organizací, nýbrž v osobním vztahu s Ježíšem, neboť on sám prohlašuje, že je PRAVDA: „a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí…Jestliže vás tedy Syn osvobodí, budete skutečně svobodní…Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.” (Jan 8:32, 36; 14:6)

„A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.”—1. Jan 5:11-13

Kdykoli jste zbaveni odvahy a cítíte, že to nikoho nezajímá, prosím, vězte, že Ježíše to zajímá a že chápe, čím procházíte. On ví, co to je být odmítnut svými nejdůvěrnějšími přáteli. (Hebrejcům 2:14-18)  Lidé vás nechají ve štychu, ale Ježíš nikdy, protože vás miluje větší láskou, než si dokážete představit.

 

Print Friendly, PDF & Email

This post is also available in: ŠpanělskýPortugalština ( Portugalsko)ItalAngličtinaCzech