Jsou starozákonní patriarchové v nebi?

Heaven

POKUD BYL JEŽÍŠ PRVNÍM, KDO VSTOUPIL NA NEBESA, BUDOU POTOM ELIJÁŠ A OSTATNÍ STAROZÁKONNÍ VĚŘÍCÍ V NEBI?

JAN 3:13: Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.

NÁZOR SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH:

Společnost Strážná věž učí, že pouze 144 000 lidí bude žít věčně v nebi, zatímco zbytek věrného lidstva bude mít vyhlídku jenom na věčný život na „rajské“ zemi. Protože věří, že se tato nebeská skupina 144 000 začala formovat o Letnicích (33 n.l.), svědkové Jehovovi tvrdí, že „v Písmu opravdu není uvedeno nic, co by ukazovalo, že již před příchodem Krista Ježíše měli Boží služebníci nebeskou naději.”1. Tudíž tvrdí, že „David, Job a Jan Křtitel“ stejně jako „všichni věrní muži a ženy, kteří zemřeli před smrtí Ježíšovou,… Budou vzkříšeni, aby patřili k pozemským poddaným Božího království.”2.   Aby podpořili svůj názor, že nikdo z Božích starozákonních služebníků nebude v nebi, odvolávají se svědkové Jehovovi na  Jana 3:13Skutky 2:34Matouše 11:11.

BIBLICKÁ ODPOVĚĎ:

Opravdu „v Písmu není nic,“ co by naznačovalo, že starozákonní věřící doufali v „nebeskou naději“? A co 2. Královská 2:11, kde “Elijáš vstupoval ve vichru do nebe“?  Neobjevil se snad Elijáš znovu na zemi spolu s Mojžíšem při Ježíšově proměnění u Matouše 17:3?

A co Enoch, kterého „Bůh vzal“ v Genesis 5:24?  Písmo nám říká v Hebrejcům 11:5, že „Enoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. Nebyl nalezen, protože Bůh ho přijal. Ještě než ho přijal, dostalo se Enochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.“ List Hebrejcům pokračuje dál poznámkou, že tuto „nebeskou naději“ neměl jenom Enoch, ale také Ábel, Noe, Abraham a Sára:

HEBREJCŮM 11:13, 15-16: „Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili…vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci….Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město.“

Nejenže Písmo tvrdí, že tito Boží služebníci, kteří zemřeli před Kristem, hledali „nebeskou“ vlast, ale i Ježíš oznámil svým následovníkům, že Abraham, Izák a Jákob budou „v nebeském království.“

MATOUŠ 8:11: „Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském.“

LUKÁŠ 13:28-29: „Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama a Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království.“

Opusťme nyní tyto důkazy, že starozákonní věřící budou „v“ nebi, a zaměřme svou pozornost na texty Písma, kterými Strážná věž dokazuje opačný názor.

  • JAN 3:13: „Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.“

Podporuje toto Ježíšovo prohlášení to, co tvrdí Strážná věž, totiž, že nikdo, kdo zemřel před Kristem, nebude v nebi?3. Písmo říká, že „krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.”4.   Tudíž žádný Boží služebník, jenž zemřel před Kristem, by nemohl jít do nebe, dokud by jeho hříchy nebyly usmířeny křížem.  Tudíž Ježíš prohlásil, že on je prvním, kdo vystoupil „na nebesa.“ List Hebrejcům vysvětluje, co se stalo, když Ježíš vešel do nebe:

HEBREJCŮM 9:24, 26: „Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.  ….jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.“

Čili co se stalo s Elijášem a Enochem, když byli „vzati“? Jestliže nešli do „nebe,“ kam tedy šli? Písmo popisuje trojí nebesa. První nebe je obloha, kde jsou mraky a kde létají ptáci (viz Genesis 1:8).  Druhé nebe je tam, kde jsou hvězdy a planety (viz Žalm 19:1), a třetí nebe je místo, kde přebývá Bůh (viz 2. Korinťanům 12:2). Když Písmo říká, že Elijáš „vstupoval ve vichru do nebe,“ pravděpodobně se tu popisuje nebeská klenba (Abrahamova náruč v 16. kapitole Lukáše), a nikoli místo, kde přebývá Boží trůn.

U Lukáše 16:19-31 říká Ježíš příběh o bohatém muži, který zemřel a šel na místo „muk“ v „Hádu,“ zatímco Lazar (spravedlivý muž) šel na místo odpočinku do části Hádu nazvané „Abrahamova náruč.“ Ježíš informuje, že ten bohatý muž v „mukách“ Hádu mohl vidět lidi v „Abrahamově náručí“ a hovořit s nimi, ale že nikdo nemohl cestovat mezi těmito dvěma částmi, které byly odděleny „velikou propastí.“ Má se za to, že tři dny mezi svou smrtí a svým vzkříšením Ježíš osvobodil starozákonní Boží služebníky v „Abrahamově náručí,“ a ti s ním šli do nebe, zatímco ti v Hádu, kteří byli v části muk, tam zůstávají do budoucího soudu bílého Božího trůnu, kdy „smrt a Hádes“ budou „uvrženy do hořícího jezera“ (Zjevení 20:14). A tak je zřejmé, že zatímco Elijáš a Enoch nezemřeli, když byli okamžitě „vzati“ do „nebe,“ jímž se míní obloha, Bůh je držel v části Hádu nazvané „Abrahamova náruč“ až do Ježíšova vzkříšení, kdy šli přímo do nebe, kde přebývá Bůh. Níže jsou uvedeny další biblické texty, které podporují tento názor:

EFEZANŮM 4:8-11: „Proto je řečeno: Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem. Co jiného znamená vystoupil, než že předtím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest.“

MATOUŠ 27:50-53: „Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.“

1. PETR 3:18-19: „Vždyť i Kristus dal svůj život jednou pro vždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení.“

LUKÁŠ 23:43: „Ježíš mu odpověděl: ‘Amen, pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.’“

Teď, když byl „ráj“ přesunut z „Hádu“ do „třetího nebe,“ kde přebývá Bůh, duchové zemřelých křesťanů jdou ihned do nebe, aby byli „s“ Ježíšem.

2. KORINŤANŮM 12:2-4: „Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím—Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje—zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví—a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.“

2. KORINŤANŮM 5:6-8: „Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána—žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.“

FILIPANŮM 1:21-23: „Život, to je pro mne Kristus a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší.“

  • SKUTKY 2:29, 34: „Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes….David nevstoupil na nebe….“

Strážná věž cituje Skutky 2:34 o tom, že David nevstoupil na nebe a tvrdí, že bude vzkříšen k věčnému životu na zemi—nikoli v nebi.5.  Jak však vidíme ve výše uvedené odpovědi ohledně použití Jan 3:13 Strážnou věží, jenom to, že David nevstoupil na nebe ihned při smrti, neznamená, že byl vyloučen z těch starozákonních svatých, kteří šli do nebe při Kristově vzkříšení.

Mimo to, daleko od použití tohoto verše Strážnou věží k dokazování, jestli má David nebeskou naději, tento kontext neříká nic o Davidově vzkříšení, ale spíše o Kristově a o tom, jak naplnil zaslíbení dané Davidovi. A tak vidíme, že používání tohoto verše svědky Jehovovými jako textu, který má dokázat jejich názor na Davidovo vzkříšení, je neopodstatněné.

  • MATOUŠ 11:11: „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.“

Dokazuje skutečnost, že Jan Křtitel nebyl tak velký jako někdo, kdo je „nejmenší v království nebeském,“ že nešel do nebe po Ježíšově vzkříšení? Zatímco to Strážná věž takto tvrdí,6.  nikde v tomto verši se neuvádí, že by Jan Křtitel do nebe nikdy nešel. Ve skutečnosti, když Ježíš řekl v Lukáši 13:28, že „všichni proroci“ budou v „Božím království,“ určitě mezi ně Jan Křtitel patřil, tudíž si můžeme být jisti, že i on bude v nebi spolu se zbývajícími starozákonními proroky. Existuje také opodstatněný náznak, že vstoupil na nebe po Kristově vzkříšení (viz Matouš 27:52), a je pozoruhodné, že v době, kdy Ježíš učinil toto prohlášení, nikdo ještě „nevstoupil na nebe.“ 7. Tudíž Ježíš nemohl mít na mysli nikoho, kdo již je „v nebi,“ když učinil toto prohlášení o Janu Křtiteli.

Jan Křtitel žil pod Starou smlouvou, tudíž jeho služba nebyla tak „velká“ jako služba někoho, kdo vyznával Kristovu Novou smlouvu. I když Jan Křtitel připravoval cestu pro Krista, tak významný, jakým byl, nemohl se vyrovnat tomu „nejmenšímu“ z Ježíšových následovníků, kteří byli zmocněnci Božího „království nebeského“— ačkoli byli tou dobou na zemi. A tak i ten „nejmenší“ z Ježíšových následovníků byl „větší“ než Jan Křtitel, jak v podstatě prohlásil Ježíš.

VÍCE INFORMACÍ VIZ:

bullets 2.PARALIPOMENON 21:12: Poslal Elijáš dopis králi Jehoramovi po svém nanebevzetí?

============

1. Hlubší pohled na Písmo, 1998, sv. 2, str. 49
2. Můžeš žít navždy v pozemském ráji, 1989, str. 122
3. Můžeš žít navždy v pozemském ráji, 1989, str. 122
4. Hebrejcům 10:4
5. Viz Rozmlouvat z Písma, 1993, str. 194
6. Viz Rozmlouvat z Písma, 1993, str. 194
7. Viz Jan 3:13

 

Print Friendly, PDF & Email

This post is also available in: Španělský Portugalština ( Portugalsko) Němec Angličtina