Bude Bůh trestat lidi v pekle věčně?

BUDE BŮH TRESTAT LIDI V PEKLE VĚČNĚ? – Peklo – Proč v něj věřit?

Svědkové Jehovovi, Mormoni a další náboženské skupiny popírají myšlenku, že existuje doslovné „peklo,“ kde budou všichni, kteří odmítají Ježíše Krista, na věky mučeni ohněm. Ptají se, jak by mohl „milující Bůh“ poslat lidi na takové místo, kde není žádná naděje na ukončení muk. Abychom odpověděli, musíme prozkoumat, co učí Bible ohledně „pekla,“ Boží lásky, spravedlnosti a lidské hříšnosti.

Summary of Topic Contents:

1. Jak Bible popisuje peklo?
2. Jak víme, že tyto popisy pekla nejsou symbolické?
3. Proč Bůh stvořil peklo?
4. Jak může milující Bůh posílat lidi do pekla?
5. Je-li peklo trestem za hříchy spáchané během smrtelnosti, proč trvá věčně?

1. Jak Bible popisuje peklo?

V Bibli jsou dvě řecká slova, která bývají často přeložena jako „peklo.“ Jedním slovem je „hádes” a tím druhým slovem je „gehenna.” V řecké Septuagintě (řeckém překladu hebrejského Starého zákona) je slovo „hádes” řeckým ekvivalentem pro hebrejské slovo „šeol.” Thayer’s Greek-English Lexicon of the New Testament uvádí, že výraz „hádes” se často vztahuje k „říši mrtvých“ a v některých případech „znamená…území ďábla, temnotu…a neutěšené místo… v samotné hloubce země…obvyklou nádobu netělesných duchů….” —Thayer’s Greek-English Lexicon of the New Testament, Joseph H. Thayer, vydalo Hendrickson Publishers v roce 2002, str. 11

Zatímco je slovo „hádes” použito k popisu „hrobu“ lidstva či „říše mrtvých,“ řecké slovo „gehenna” se používá častěji ve spojení s myšlenkou věčného ohně. Ohledně tohoto slova uvádí Vine’s Complete Expository of Old and New Testament Words:

„Tofet: Kdysi část královské zahrady v Hinnom; stalo se místem, kde jeruzalémští obětovali své děti (Iz. 30:33; Jer. 19:6, 11-14; 2. Král. 23:10).” —Nelson’s Quick Reference: Bible People & Places, 1993 Thomas Nelson Publishers, str. 349  Thayer vysvětluje:

Uchovej si v mysli výše uvedené definice a všimni si, jak je peklo popsáno v následujících verších:

* Jestliže je „peklo“ pouhým hrobem lidstva, proč by nás Ježíš nabádal, abychom se ho „báli“ více než smrti?

* Existují pouze dvě možnosti věčnosti — tj. „věčný život“ nebo „věčná muka,“ Hebrejcům 9:27 říká: „…každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud.” Nikdo nemá po smrti druhou šanci. V jakém stavu se člověk ocitne, v takovém bude po celou věčnost.

* Zde čteme zajímavé prohlášení démonů, kteří se zmínili o „trápení,“ které má nastat v budoucím „čase.“ Toto „trápení“ nepřímo poukazuje na „věčný oheň“ v pekle, který byl „připraven pro ďábla a jeho anděly.“ (Viz Matouš 25:41) Ačkoli byl tento trest původně stvořen pro Satana a jeho následovníky, Ježíš varuje, že „pláč a skřípění zubů“ v „neuhasitelném ohni“ čeká také ty, kteří ho odmítají.

2. Jak víme, že tyto popisy pekla nejsou symbolické?

“…lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla [gehenny], do ohně neuhasitelného….lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla [gehenny], kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. Každý bude solen ohněm.“—Marek 9:43, 47-49

Stejně jako Ježíš použil silné výrazy k vyjádření naprosté hrůzy pekla, použil ve svých přirovnáních skutečné životní zkušenosti, aby znázornil duchovní pravdy způsobem, který dokázali jeho posluchači pochopit. Takový byl případ jeho podobenství o boháči a Lazarovi v 16. kapitole Lukáše. To bylo první a poslední podobenství, ve kterém Ježíš zmínil jméno jednoho jedince při popisu příběhu ze skutečného života. Tento podrobný výklad posmrtného života ponechává málo pochybností o realitě pekla a jeho následném vlivu na nadchnutí se pro evangelium.

Navíc z Písma víme, že Bůh je Bohem lásky (1. Jan 4:8) a že „si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“—2. Petr 3:9 Dále víme z Písma, že ze své veliké lásky k celému lidstvu Bůh „dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“—Jan 3:16 Kdyby existoval nějaký jiný způsob, jak zachránit lidstvo, Ježíš by býval nemusel zemřít, aby usmířil naše hříchy. (Viz Matouš 26:39)

Stejně tak, pokud je „peklo“ jenom symbolickým obrazem úplné neexistence nebo pokud je obrazným vyjádřením zničení pověsti člověka, který bude žít dál v hanbě, proč by Bůh poslal svého Syna, aby zaplatil věčnou cenu za naše vykoupení? Jestliže všichni, kteří zemřou bez přijetí výkupného, budou pouze zničeni, a tak nebudou existovat věčně, proč by Bůh prostě nezačal znovu novým stvořením člověka a nedal by stávajícímu stvoření vlastní průběh a ukončení v neexistenci? Bůh přece neposlal svého Syna, aby zemřel za nějakou jinou část svého stvoření. (Viz Hebrejcům 2:16-17) Jestliže jsou lidé podobni zvířatům v tom, že si po smrti nic neuvědomují a obrátí se v prach, proč by Bůh poslal svého Syna, aby zemřel za naše hříchy a po celou věčnost nesl na svém těle známky našeho vykoupení? (viz Jan 20:25-28)

Pravda, můžeme pouze spekulovat o důvodu, proč si Bůh zvolil, že uplatní svou nesmírnou lásku, aby za nás zaplatil tak vysokou cenu. Když však někdo pochopí existenci doslovného pekla, a bude se ho stranit, a existenci věčného života, a získá jej, vyjádří tak celý nový rozměr významu Ježíšovy výkupní oběti za naše hříchy, neboť v sázce bylo mnohem více než pouhé usmíření Adamova hříchu a jeho následných účinků na lidskou přirozenost. Ježíšova výkupní oběť zaplatila věčnou cenu nejen pro vykoupení lidstva z prokletí Mojžíšova zákona a přirozenosti Adamova hříchu, ale způsobila i trvalé usmíření osobních hříchů každého jednotlivce a vysvobodila nás od věčných muk v pekle.

3. Proč Bůh stvořil peklo?

Bůh nestvořil peklo s úmyslem použít jej pro lidstvo. Ježíš vysvětlil, že „věčný oheň…je připraven pro ďábla a jeho anděly.“ (Viz Matouš 25:41) Když Satan povstal proti Bohu a strhl s sebou třetinu Božích andělů (viz Zjevení 12:4), Bůh stvořil peklo, aby ustanovil místo, kde může ďábel, jeho andělé a všechno, co je zlé, přebývat věčně oddělené od Boha a jeho dobroty.

Hřích je jako rakovina či kvas (droždí), jež nakazí celou hmotu, ve které je umístěna (viz 1. Korinťanům 5:6). Tak jako musí být rakovina oddělena a odstraněna z těla, aby se nemohla rozšiřovat ve zbylém těle, takové je to se hříchem. Bůh je Bohem čistoty a svatosti, tudíž v jeho přítomnosti nemůže být nic nečistého.

„Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.“ —Izajáš 59:1-2

Protože v přítomnosti dobrého nemůže existovat hřích, aniž by to dobré nenakazil, Bůh ustanovil věčně trvající místo, kde může každá nesmrtelná bytost, která je prostoupena hříchem a špatností a která nebyla očištěna Kristovou krví, přebývat ve věčném oddělení od Boha a od všeho, co je čisté a svaté.

4. Jak může milující Bůh posílat lidi do pekla?

„Jak je psáno: ‘nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha….’ Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. Vždyť ze skutků zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn, neboť ze zákona pochází poznání hříchu….všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“—Římanům 3:10-11, 19-20, 23

Musíme poznat, že Bůh je natolik Bohem spravedlnosti a pravého soudu, nakolik je Bohem lásky a slitování. Stejně jako nelze smísit olej s vodou, ani Bůh nemůže přehlížet hřích a dovolit mu, aby přebýval v jeho přítomnosti. Proto Bůh ve své lásce a ve svém slitování poskytl prostředky, které mohou jeho soud zcela uspokojit.

Tak jako je peklo určeno pro všechno, co je zlé a ničemné, tak je Bůh určen pro všechno, co je spravedlivé, čisté a svaté. Odmítáním Boha a jeho zaopatření pro duchovní očištění, které je v jeho Synu, se rozhodli ti, již skončí v pekle, odmítnout všechno, co je dobré a spravedlivé. Tudíž v soudný den Bůh pouze potvrdí rozhodnutí, které již učinili a nechá je přebývat ve věčném trestu, daleko od jeho přítomnosti a výhod. A tak se stane peklo (které představuje veškerou bolest, veškeré trápení a veškerou ničemnost) věčně trvajícím domovem těch, jež odmítají Boha.

MATOUŠ 25:46: „A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ 2.

5. Je-li peklo trestem za hříchy spáchané během smrtelnosti, proč trvá věčně?

Docela často ti, kteří bojují s představou věčně trvajícího pekla, tak činí, protože nechápou věčný důsledek hříchu. Naše omezená mysl nedokáže pochopit rozsáhlou propast, kterou Bůh přemostil, aby vykoupil lidstvo. Samotný Bůh, jenž věčně přebývá mimo čas, prostor a stvořené věci, vešel mezi své stvoření, když se narodil jako člověk v osobě svého Syna, Ježíše Krista. Omezil sám sebe na vymezenost svého stvoření a zakusil všechny meze lidské slabosti. Ježíš zemřel nesnesitelnou smrtí za všechny naše minulé, současné a budoucí hříchy. A tak na svém lidském těle Ježíš navždy ponese známky našeho vykoupení. (Viz Jan 2:18-22; 20:25-27; Lukáš 24:39-40) A stejně jako jizvy našeho vykoupení budou trvat věčně, tak trestem pro každého, kdo odmítá Boží dar spasení, bude věčně trvající trest a oddělení od Boha.

Svědkové Jehovovi, kteří popírají představu doslovného „pekla,“ často zdůvodňují biblické texty na toto téma tvrzením, že pouze symbolizují „zničení“ úplným „odstraněním“ lidské duše při rozsudku. Avšak ve skutečnosti myšlenka svědků Jehovových ohledně „odstranění“ vede k vyhýbání se soudu, spíše než ke spravedlivé odplatě za různé stupně hříchu. Jestliže „odstranění“ lidské duše a nepřijetí nějakého člověka po smrti má znamenat totéž co spravedlivý soud, nabízí se otázka, jak tento typ soudu bude „mučením,“ když v dnešní době lidé často páchají v tomto životě sebevraždu, aby „unikli“ z reality.

A kromě toho, kdyby bylo odstranění trvalým Božím rozsudkem pro ty, kteří ho odmítají, jak by mohl být tento druh rozsudku spravedlivý, když zachází se všemi stejně — bez ohledu na to, jakým životem žili zde na zemi? Jak by mohl být Bůh spravedlivý, kdyby dovolil, aby někdo, kdo žil relativně morálně, podstoupil stejný rozsudek „odstranění“ jako člověk podobný Adolfu Hitlerovi, který zabil během svého nacistického režimu přes 6 milionů židů?

Jak je patrné, takové zdůvodňování poškozuje Boží spravedlivé vlastnosti, protože tyto vlastnosti potom neobstojí ve zkoušce nestranných měřítek soudu. Písmo jasně učí, nejen, že je peklo doslovným místem muk, ale také že budou stupně trestu založené na výši hříchu v tomto životě. Na závěr se ptáme svědků Jehovových, proč Písmo mluví o stupních trestu, pokud „zničení“ „věčně trvajícím ohněm,“ o kterém mluví Písmo, vskutku znamená „odstranění“? Nikdo nemůže obdržet nějaký stupeň odstranění, že?

• LUKÁŠ 10:12, 14: „Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu….Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.“

• HEBREJCŮM 10:26-27, 29, 31: „Jestliže svévolně hřešíme…nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem, a žárem ohně, který stráví Boží odpůrce…. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna…. A jinde: ‘Pán bude soudit svůj lid.’ Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.“

VÍCE INFORMACÍ VIZ:

DUŠE – Jsou lidská duše a lidský duch nesmrtelnými?

========

1. Pokud není uvedeno jinak, jsou veškeré citace Písma z Ekumenického překladu Bible. Ačkoli Matouš 10:28 tvrdí, že „duše“ může být „zahubena,“ řecké slovo apollymi(?π?λλυμι) přeložené jako „zahubena“ neznamená neexistenci, ale znamená „uhynout“ ve smyslu „zničit, ztratit, ne ve smyslu existence, ale ve smyslu pocitu blaha.”—Vines Complete Expository Dictionary of Biblical Words, 1977, str. 164
2. Pro informace, proč většina Biblí překládá řecké slovo kolasis v Matouši 25:46 výrazem „muka,“ a nikoli „odříznutí“ jako Překlad nového světa, viz následující článek: OTÁZKA: Je peklo skutečné a je lidská duše nesmrtelná?