Žijí lidská duše a lidský duch věčně?

Soul

Strážná věž učí, že duše a duch člověka tvoří životní sílu jednotlivce, a z toho důvodu Společnost tvrdí, že tato životní síla (duše a duch) přestává při smrti existovat. Učí Bible, že lidská duše a lidský duch jsou při smrti zničeni? Níže uvedené verše odhalují nesprávnost takové argumentace:

* Poznámka: Prvním příkladem je Ježíšovo podobenství, v němž popisuje vědomí existence po smrti. Pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že Ježíš ve svých podobenstvích vždy používal reálné životní zkušenosti a že toto podobenství je jediné, kde Ježíš používá jména lidí, zjistíme, že Ježíš nemluvil symbolickou řečí, nýbrž podával jasný obraz života po smrti:

  • LUKÁŠ 16:22-29: „…umřel ten chudák a andělé ho přenesli do klína Abrahamova; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama, a u něho Lazara. Tu zvolal: ‘Otče Abrahame, smiluj se nade mnou…neboť se trápím v tomto plameni.’ Abraham řekl: ‘Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.’ Řekl: ‘Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk. Ale Abraham mu odpověděl: ‘Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají.’ ” 1.

* Přestává-li duše při smrti existovat, proč Ježíš tvrdí, že lidé nedokáží „zabít duši“?

  • MATOUŠ 10:28: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle.“ 2.
  • LUKÁŠ 12:4-5: „Říkám to vám, svým přátelům: ‘Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!“

* Jak mohou „duše těch, kteří byli zabiti“ během Soužení, volat k Bohu a ptát se ho, za jak dlouho pomstí jejich krev?

  • ZJEVENÍ 6:9-11: „Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. A křičeli velikým hlasem: ‘Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?’ Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni.“

* Jak se mohli Mojžíš, jenž zemřel (Juda 9), a Eliáš, jenž odešel do nebes (2. Král. 2), ukázat na zemi před vzkříšením, není-li duše oddělena od těla?

  • LUKÁŠ 9:30-31: „A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o jeho cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.“
  • MATOUŠ 17:3-4: „A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: ‘Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.’ “
  • MAREK 9:2, 4-8: „…vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima. …Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem. Petr promluvil a řekl Ježíšovi: ‘Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.’ Nevěděl, co by řekl; tak byli zděšeni. Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: ‘Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.’ Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, než Ježíše samotného.“

* Jak může být Bůh Bohem „živých,“ jestliže Abraham, Izák a Jákob přestali po smrti existovat? Jak mohou mrtví v hrobech „uslyšet“ Ježíšův „hlas,“ pokud po smrti už neexistují?

  • JAN 5:25, 28-29: „‘Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. …Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.’ “
  • LUKÁŠ 20:37-38: „A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. On přece není Bohem mrtvých, brž živých, neboť před ním jsou všichni živí.“

* Jak se někdo může „líbit“ Pánu, pokud přestává existovat v okamžiku, kdy „odchází“ z těla? Jak může být smrt považována za „zisk“?

  • FILIPANŮM 1:21-23: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.“
  • 2. KORINŤANŮM 5:6-9: „Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána—žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána. Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině.“

* Jak mohou být lidé, kteří neexistují, „požehnáni“, a jak mohou mít skutky, které „jdou s nimi“? Jak to, že nás smrt „neodlučuje“ od Boha, pokud přestáváme při smrti existovat?

  • ŘÍMANŮM 8:38-39: „Jsem si jist, že ani smrt, ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“
  • ZJEVENÍ 14:13: „A slyšel jsem hlas z nebe: ‘Piš: „Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu!“‘ ‘Ano,’ praví Duch, ‘ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.’

* Jestliže bohabojní lidé přestávají při smrti existovat, proč má jejich smrt pro Boha Jehovu „velkou cenu“?

  • ŽALM 116:15:Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.“

* Proč dělat rozdíl mezi duchem, duší a tělem, pokud jsou duše a duch součástí těla? Proč musí duch a duše zůstat „zachovány,“ jestliže při smrti přestávají existovat?

  • 1. TESALONIČANŮM 5:23-24: „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.“

* Vzhledem k tomu, že jsou duše a duch popsány jako „skryté v srdci“ a jako něco, co existuje „v“ člověku, jak mohou být duše a duch pouhou životní silou člověka?

  • MAREK 2:8: „Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: ‘Jak to, že tak uvažujete?’“
  • MAREK 8:12:V duchu si povzdechl a řekl: ‘Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.’ “
  • SKUTKY 17:16: „Zatímco na ně Pavel čekal v Athénách, jeho ducha podráždilo, když spatřil, že je město plné model.“
    (Překlad nového světa)
  • JAN 13:21: „Když to řekl, Ježíš se v duchu znepokojil, a vydal svědectví a řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Jeden z vás mě zradí.“ (Překlad nového světa)
  • 1. PETR 3:4: „nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.“
  • MATOUŠ 26:41: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale  tělo slabé.“
  • 2. KORINŤANŮM 7:1: „Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.“

* Jestliže duch neexistuje odděleně od těla, proč mají duchové přístup do nebe a po smrti „již došli cíle“?

  • HEBREJCŮM 12:23: „k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v  nebesích; k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle.“
    (Nová Bible kralická)

* Jestliže duch a duše člověka přestávají existovat poté, co „vnější člověk“ (tj. tělo) zchátrá, jak potom může být „vnitřní člověk“ obnovován, když tělo chátrá? 

  • 2. KORINŤANŮM 4:16: „Proto neochabujeme, i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje.“
    (Český studijní překlad)

VÍCE INFORMACÍ VIZ:

bullets BUDE BŮH TRESTAT LIDI V PEKLE VĚČNĚ? – Peklo – Proč v něj věřit?

===============

1. Pokud není uvedeno jinak, jsou veškeré biblické citace z Ekumenického překladu s přihlédnutím k poznámkám pod čarou.

2. I když Matouš 10:28 tvrdí, že „duše“ může být „zabita,“ řecké slovo ἀπολέσαι (ἀπόλλυμι – apollymi) přeložené jako „zabít“ neznamená zničení, ale spíše „zahynutí“ ve smyslu „krachu, ztráty, ne ve smyslu existence, nýbrž ve smyslu dobré existence”—Vines Complete Expository Dictionary of Biblical Words, 1977, str. 164

Print Friendly, PDF & Email

This post is also available in: Španělský Portugalština ( Portugalsko) Angličtina