Bude Bůh trestat lidi v pekle věčně?

Mountain Fire Clouds

BUDE BŮH TRESTAT LIDI V PEKLE VĚČNĚ? – Peklo – Proč v něj věřit?

Svědkové Jehovovi, Mormoni a další náboženské skupiny popírají myšlenku, že existuje doslovné „peklo,“ kde budou všichni, kteří odmítají Ježíše Krista, na věky mučeni ohněm. Ptají se, jak by mohl „milující Bůh“ poslat lidi na takové místo, kde není žádná naděje na ukončení muk. Abychom odpověděli, musíme prozkoumat, co učí Bible ohledně „pekla,“ Boží lásky, spravedlnosti a lidské hříšnosti.

Summary of Topic Contents:

1. Jak Bible popisuje peklo?
2. Jak víme, že tyto popisy pekla nejsou symbolické?
3. Proč Bůh stvořil peklo?
4. Jak může milující Bůh posílat lidi do pekla?
5. Je-li peklo trestem za hříchy spáchané během smrtelnosti, proč trvá věčně?

1. Jak Bible popisuje peklo?

V Bibli jsou dvě řecká slova, která bývají často přeložena jako „peklo.“ Jedním slovem je „hádes” a tím druhým slovem je „gehenna.” V řecké Septuagintě (řeckém překladu hebrejského Starého zákona) je slovo „hádes” řeckým ekvivalentem pro hebrejské slovo „šeol.” Thayer’s Greek-English Lexicon of the New Testament uvádí, že výraz „hádes” se často vztahuje k „říši mrtvých“ a v některých případech „znamená…území ďábla, temnotu…a neutěšené místo… v samotné hloubce země…obvyklou nádobu netělesných duchů….” —Thayer’s Greek-English Lexicon of the New Testament, Joseph H. Thayer, vydalo Hendrickson Publishers v roce 2002, str. 11

Zatímco je slovo hádes použito k popisu „hrobu“ lidstva či „říše mrtvých,“ řecké slovo gehennase používá častěji ve spojení s myšlenkou věčného ohně. Ohledně tohoto slova uvádí Vine’s Complete Expository of Old and New Testament Words:

Gehenna představuje hebrejské Ge-Hinnom (údolí Tofet) a odpovídající aramejské slovo…. Oddíly v 18. kapitole Matouše a v Marek 9:43-47, jsou paralelní; ke slovu „peklo“ je zde přidán rozšířený popis, že se jedná o ‘neuhasitelný oheň’ a ‘kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.’“ —Vine’s Complete Expository of Old and New Testament Words, W.E. Vine, Merrill F. Unger, William White, Jr., 1985 Thomas Nelson Publishers, str. 300

Tofet: Kdysi část královské zahrady v Hinnom; stalo se místem, kde jeruzalémští obětovali své děti (Iz. 30:33; Jer. 19:6, 11-14; 2. Král. 23:10).” —Nelson’s Quick Reference: Bible People & Places, 1993 Thomas Nelson Publishers, str. 349  Thayer vysvětluje:

„Gehenna, název údolí jihovýchodně od Jeruzaléma…které dostalo své jméno kvůli křiku malých dětí, jež byly vrhány do ohnivých paží Molocha….židé si natolik zošklivili místo těchto dřívějších příšerných obětí, které byly odstraněny králem Josiášem….že tam vrhali nejen veškeré odpadky, ale i mrtvá těla zvířat a nepohřbených zločinců po popravě. A vzhledem k tomu, že bylo vždy zapotřebí ohně, aby spálil mrtvá těla, aby nemohla kazit vzduch hnilobou, stalo se, že bylo toto místo nazváno gehenna tou puros [ohnivá gehenna]….a potom se tento název ujal pro místo v Hádu, kde budou ničemní po smrti trpět.” —Thayer’s Greek-English Lexicon of the New Testament, str. 111

Uchovej si v mysli výše uvedené definice a všimni si, jak je peklo popsáno v následujících verších:

  • MATOUŠ 10:28: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle [gehenně].” 1.
  • LUKÁŠ 12:5: „Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla [gehenny]. Ano, pravím vám, toho se bojte!”

* Jestliže je „peklo“ pouhým hrobem lidstva, proč by nás Ježíš nabádal, abychom se ho „báli“ více než smrti?

  • MATOUŠ 25:46: „A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.” 2.
  • DANIEL 12:2: „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“

* Existují pouze dvě možnosti věčnosti — tj. „věčný život“ nebo „věčná muka,“ Hebrejcům 9:27 říká: „…každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud.” Nikdo nemá po smrti druhou šanci. V jakém stavu se člověk ocitne, v takovém bude po celou věčnost.

  • MATOUŠ 3:12: „Lopata je v jeho ruce…svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“
  • MATOUŠ 8:11-12, 28-29: „Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.’…Když přijel na protější břeh moře…vyšli proti němu dva posedlí….A dali se do křiku: ,Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve než   nastal čas?’”

* Zde čteme zajímavé prohlášení démonů, kteří se zmínili o „trápení,“ které má nastat v budoucím „čase.“ Toto „trápení“ nepřímo poukazuje na „věčný oheň“ v pekle, který byl „připraven pro ďábla a jeho anděly.“ (Viz Matouš 25:41) Ačkoli byl tento trest původně stvořen pro Satana a jeho následovníky, Ježíš varuje, že „pláč a skřípění zubů“ v „neuhasitelném ohni“ čeká také ty, kteří ho odmítají.

  • MATOUŠ 13:41-42, 49-50: „Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů….Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
  • MATOUŠ  18:8: „…lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně.“
  • MATOUŠ 22:13: „Tu řekl král sloužícím: ‘Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.’”
  • MAREK 9:43, 47-49: „…lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla [gehenna], do ohně neuhasitelného…lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, [gehenna] kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. Každý bude solen ohněm.“
  • IZAJÁŠ 66:24: „Až vyjdou, spatří mrtvá těla mužů, kteří mi byli nevěrni. Jejich červ neumírá, jejich oheň neuhasne; budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu.“
  • LUKÁŠ 3:17: „Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“
  • LUKÁŠ 13:28: „Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.“
  • LUKÁŠ 16:22-29: „…umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle (Hádes) pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‘Otče Abrahame, smiluj se nade mnou…neboť se trápím v tomto plameni.’ Abraham řekl: ‘Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.’ Řekl: ‘Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.’ Ale Abraham mu odpověděl: ‘Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!’”
  • 2. TESALONIČANŮM 1:9: „Jejich trestem bude věčná záhuba daleko od Pána a slávy jeho moci.“
  • HEBREJCŮM 10:26-27, 29, 31: „Jestliže svévolně hřešíme…nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a žárem ohně, který stráví Boží odpůrce…. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten…. A jinde: ‘Pán bude soudit svůj lid.’ Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.“
  • ZJEVEN 14:9-11: „Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: ‘Kdo kleká před šelmou a před jejím obrazem…bude mučen ohněm a sírou…. a jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje….“
  • ZJEVENÍ 19:20: „Ale šelma byla zajata a s ní i falešný prorok, který k její cti činil zázračná znamení… byli za živa hozeni do ohnivého jezera hořícího sírou.“
  • ZJEVENÍ 20:10: „Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.“
  • ZJEVENÍ 20:13-15: „Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše (Hádes) vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše (Hádes) byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.“
  • ZJEVENÍ 21:8: „Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“

2. Jak víme, že tyto popisy pekla nejsou symbolické?

Ježíš popsal „muka“ v „gehenně“ krutými znázorněními a kritickým jazykem. Evidentně nepovažoval takové místo za symbolické a obrazné znázornění. Všimněte si níže uvedených veršů:

“…lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla [gehenny], do ohně neuhasitelného….lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla [gehenny], kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. Každý bude solen ohněm.“—Marek 9:43, 47-49

Stejně jako Ježíš použil silné výrazy k vyjádření naprosté hrůzy pekla, použil ve svých přirovnáních skutečné životní zkušenosti, aby znázornil duchovní pravdy způsobem, který dokázali jeho posluchači pochopit. Takový byl případ jeho podobenství o boháči a Lazarovi v 16. kapitole Lukáše. To bylo první a poslední podobenství, ve kterém Ježíš zmínil jméno jednoho jedince při popisu příběhu ze skutečného života. Tento podrobný výklad posmrtného života ponechává málo pochybností o realitě pekla a jeho následném vlivu na nadchnutí se pro evangelium.

Navíc z Písma víme, že Bůh je Bohem lásky (1. Jan 4:8) a že „si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“—2. Petr 3:9 Dále víme z Písma, že ze své veliké lásky k celému lidstvu Bůh „dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“—Jan 3:16 Kdyby existoval nějaký jiný způsob, jak zachránit lidstvo, Ježíš by býval nemusel zemřít, aby usmířil naše hříchy. (Viz Matouš 26:39)

Stejně tak, pokud je „peklo“ jenom symbolickým obrazem úplné neexistence nebo pokud je obrazným vyjádřením zničení pověsti člověka, který bude žít dál v hanbě, proč by Bůh poslal svého Syna, aby zaplatil věčnou cenu za naše vykoupení? Jestliže všichni, kteří zemřou bez přijetí výkupného, budou pouze zničeni, a tak nebudou existovat věčně, proč by Bůh prostě nezačal znovu novým stvořením člověka a nedal by stávajícímu stvoření vlastní průběh a ukončení v neexistenci? Bůh přece neposlal svého Syna, aby zemřel za nějakou jinou část svého stvoření. (Viz Hebrejcům 2:16-17) Jestliže jsou lidé podobni zvířatům v tom, že si po smrti nic neuvědomují a obrátí se v prach, proč by Bůh poslal svého Syna, aby zemřel za naše hříchy a po celou věčnost nesl na svém těle známky našeho vykoupení? (viz Jan 20:25-28)

Pravda, můžeme pouze spekulovat o důvodu, proč si Bůh zvolil, že uplatní svou nesmírnou lásku, aby za nás zaplatil tak vysokou cenu. Když však někdo pochopí existenci doslovného pekla, a bude se ho stranit, a existenci věčného života, a získá jej, vyjádří tak celý nový rozměr významu Ježíšovy výkupní oběti za naše hříchy, neboť v sázce bylo mnohem více než pouhé usmíření Adamova hříchu a jeho následných účinků na lidskou přirozenost. Ježíšova výkupní oběť zaplatila věčnou cenu nejen pro vykoupení lidstva z prokletí Mojžíšova zákona a přirozenosti Adamova hříchu, ale způsobila i trvalé usmíření osobních hříchů každého jednotlivce a vysvobodila nás od věčných muk v pekle.

3. Proč Bůh stvořil peklo?

Peklo je protikladem všeho, co je dobré, spravedlivé, čisté a svaté. Proto je peklo popsáno jako místo veliké bolesti a utrpení. Písmo vysvětluje, že v nových nebesích a na nové zemi bude „přebývat spravedlnost“ (viz 2. Petr 3:13) a že tam již nebude „smrt,“ „bolest“ a utrpení. Kvůli tomu Bůh stvořil peklo jako místo, kde budou navždy zlí odděleni od dobrých.

Bůh nestvořil peklo s úmyslem použít jej pro lidstvo. Ježíš vysvětlil, že „věčný oheň…je připraven pro ďábla a jeho anděly.“ (Viz Matouš 25:41) Když Satan povstal proti Bohu a strhl s sebou třetinu Božích andělů (viz Zjevení 12:4), Bůh stvořil peklo, aby ustanovil místo, kde může ďábel, jeho andělé a všechno, co je zlé, přebývat věčně oddělené od Boha a jeho dobroty.

Hřích je jako rakovina či kvas (droždí), jež nakazí celou hmotu, ve které je umístěna (viz 1. Korinťanům 5:6). Tak jako musí být rakovina oddělena a odstraněna z těla, aby se nemohla rozšiřovat ve zbylém těle, takové je to se hříchem. Bůh je Bohem čistoty a svatosti, tudíž v jeho přítomnosti nemůže být nic nečistého.

„Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.“ —Izajáš 59:1-2

Protože v přítomnosti dobrého nemůže existovat hřích, aniž by to dobré nenakazil, Bůh ustanovil věčně trvající místo, kde může každá nesmrtelná bytost, která je prostoupena hříchem a špatností a která nebyla očištěna Kristovou krví, přebývat ve věčném oddělení od Boha a od všeho, co je čisté a svaté.

4. Jak může milující Bůh posílat lidi do pekla?

Tato otázka je zavádějící v tom, že vyjadřuje, že Bůh „posílá“ lidi do pekla. Jak jsme právě probírali, Bůh lidi do pekla neposílá. Je to náš hřích a naše špatnost, co způsobí, že jsme odmítnuti dokonalým a spravedlivým kritériem Božího svatého zákona, a tyto věci nás natolik poskvrňují, že nám nedovolí vejít do Boží přítomnosti, kde přebývá jeho sláva.

„Jak je psáno: ‘nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha….’ Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. Vždyť ze skutků zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn, neboť ze zákona pochází poznání hříchu….všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“—Římanům 3:10-11, 19-20, 23

Musíme poznat, že Bůh je natolik Bohem spravedlnosti a pravého soudu, nakolik je Bohem lásky a slitování. Stejně jako nelze smísit olej s vodou, ani Bůh nemůže přehlížet hřích a dovolit mu, aby přebýval v jeho přítomnosti. Proto Bůh ve své lásce a ve svém slitování poskytl prostředky, které mohou jeho soud zcela uspokojit.

Tak jako je peklo určeno pro všechno, co je zlé a ničemné, tak je Bůh určen pro všechno, co je spravedlivé, čisté a svaté. Odmítáním Boha a jeho zaopatření pro duchovní očištění, které je v jeho Synu, se rozhodli ti, již skončí v pekle, odmítnout všechno, co je dobré a spravedlivé. Tudíž v soudný den Bůh pouze potvrdí rozhodnutí, které již učinili a nechá je přebývat ve věčném trestu, daleko od jeho přítomnosti a výhod. A tak se stane peklo (které představuje veškerou bolest, veškeré trápení a veškerou ničemnost) věčně trvajícím domovem těch, jež odmítají Boha.

MATOUŠ 25:46: „A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ 2.

5. Je-li peklo trestem za hříchy spáchané během smrtelnosti, proč trvá věčně?

Probrali jsme, že peklo je opakem všeho, co je dobré, svaté, čisté a ctnostné. Je to místo, které Bůh vymezil pro nečisté nesmrtelné bytosti, aby tam přebývaly ve věčné oddělenosti od něho a od jeho svaté přítomnosti. Protože jsme byli stvořeni s nesmrtelnou duší, která po fyzické smrti nadále existuje (viz Matouš 10:28), svůj věčný úděl strávíme buď v Boží přítomnosti anebo ve věčném pekle daleko od Boží přítomnosti. Jelikož Boží spravedlivá svatost nikomu nedovolí přijmout jeho lásku a slitování, pokud osobně nepřijme usmiřující oběť Ježíše Krista za hřích, ti, kteří odmítají nabídku duchovního očištění v Kristu, v konečném důsledku učinili osobní rozhodnutí přebývat ve věčném oddělení od Boha. Z toho důvodu je peklo popsáno jako soužení, které bude trvat věčně.

Docela často ti, kteří bojují s představou věčně trvajícího pekla, tak činí, protože nechápou věčný důsledek hříchu. Naše omezená mysl nedokáže pochopit rozsáhlou propast, kterou Bůh přemostil, aby vykoupil lidstvo. Samotný Bůh, jenž věčně přebývá mimo čas, prostor a stvořené věci, vešel mezi své stvoření, když se narodil jako člověk v osobě svého Syna, Ježíše Krista. Omezil sám sebe na vymezenost svého stvoření a zakusil všechny meze lidské slabosti. Ježíš zemřel nesnesitelnou smrtí za všechny naše minulé, současné a budoucí hříchy. A tak na svém lidském těle Ježíš navždy ponese známky našeho vykoupení. (Viz Jan 2:18-22; 20:25-27; Lukáš 24:39-40) A stejně jako jizvy našeho vykoupení budou trvat věčně, tak trestem pro každého, kdo odmítá Boží dar spasení, bude věčně trvající trest a oddělení od Boha.

Svědkové Jehovovi, kteří popírají představu doslovného „pekla,“ často zdůvodňují biblické texty na toto téma tvrzením, že pouze symbolizují „zničení“ úplným „odstraněním“ lidské duše při rozsudku. Avšak ve skutečnosti myšlenka svědků Jehovových ohledně „odstranění“ vede k vyhýbání se soudu, spíše než ke spravedlivé odplatě za různé stupně hříchu. Jestliže „odstranění“ lidské duše a nepřijetí nějakého člověka po smrti má znamenat totéž co spravedlivý soud, nabízí se otázka, jak tento typ soudu bude „mučením,“ když v dnešní době lidé často páchají v tomto životě sebevraždu, aby „unikli“ z reality.

A kromě toho, kdyby bylo odstranění trvalým Božím rozsudkem pro ty, kteří ho odmítají, jak by mohl být tento druh rozsudku spravedlivý, když zachází se všemi stejně — bez ohledu na to, jakým životem žili zde na zemi? Jak by mohl být Bůh spravedlivý, kdyby dovolil, aby někdo, kdo žil relativně morálně, podstoupil stejný rozsudek „odstranění“ jako člověk podobný Adolfu Hitlerovi, který zabil během svého nacistického režimu přes 6 milionů židů?

Jak je patrné, takové zdůvodňování poškozuje Boží spravedlivé vlastnosti, protože tyto vlastnosti potom neobstojí ve zkoušce nestranných měřítek soudu. Písmo jasně učí, nejen, že je peklo doslovným místem muk, ale také že budou stupně trestu založené na výši hříchu v tomto životě. Na závěr se ptáme svědků Jehovových, proč Písmo mluví o stupních trestu, pokud „zničení“ „věčně trvajícím ohněm,“ o kterém mluví Písmo, vskutku znamená „odstranění“? Nikdo nemůže obdržet nějaký stupeň odstranění, že?

  • LUKÁŠ 10:12, 14: „Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu….Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.“
  • HEBREJCŮM 10:26-27, 29, 31: „Jestliže svévolně hřešíme…nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem, a žárem ohně, který stráví Boží odpůrce…. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna…. A jinde: ‘Pán bude soudit svůj lid.’ Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.“

VÍCE INFORMACÍ VIZ:

bullets DUŠE – Jsou lidská duše a lidský duch nesmrtelnými?

========

1. Pokud není uvedeno jinak, jsou veškeré citace Písma z Ekumenického překladu Bible. Ačkoli Matouš 10:28 tvrdí, že „duše“ může být „zahubena,“ řecké slovo apollymi(?π?λλυμι) přeložené jako zahubena“ neznamená neexistenci, ale znamená „uhynout“ ve smyslu „zničit, ztratit, ne ve smyslu existence, ale ve smyslu pocitu blaha.”—Vines Complete Expository Dictionary of Biblical Words, 1977, str. 164
2. Pro informace, proč většina Biblí překládá řecké slovo kolasis v Matouši 25:46 výrazem „muka,“ a nikoli „odříznutí“ jako Překlad nového světa, viz následující článek: OTÁZKA: Je peklo skutečné a je lidská duše nesmrtelná?

Print Friendly, PDF & Email

This post is also available in: Španělský Portugalština ( Portugalsko) Angličtina